Lyrika lásky a života/Jarní bouře

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Balada z let našeho mládí	Jarní bouře	Smutná vášeň

Údaje o textu
Titulek:	Jarní bouře
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.12-13.
Licence:	PD old 70

K růžím svým vchází na zahradu.
Všechen svůj půvab v jich vonném chladu
vnáší, svou gracii.

Na trávu pod keře usedá si,
rozpouští vlnící se vlasy,
prudký pláč rdousí ji.

Pěnice volá pod okny dole.
Cepy na mlatě ve stodole
v rytmech skandují.

Obloha vysoká, prostá kouře,
jakoby smýšlela příští bouře
s ozvěnou nad slují.

Zda-li je on či ona vinnou?
On, který kráčel včera s jinou,
za stmívající se bor?

Hladké a bílé její čelo
jarní své bouře nesmlčelo,
zklamání své i vzdor.

Žlutošedé si češe vlasy.
Děl vždy: co zlaté v nich sladké krásy
obrazů zářících.

A teď? zda možno? S jinou ji klame?
Slovem jej zmrazí, kruté jež, známé, –
v němý či propukne smích?