Lyrika lásky a života/Hlučné štěstí
Lyrika lásky a života Antonín Sova | ||
Tulačka | Hlučné štěstí | Hluboké samoty |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Hlučné štěstí |
Autor: | Antonín Sova |
Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.51. |
Licence: | PD old 70 |
Den sotva umřel, sotva večer věšel
žlutavých perel světla v náměstí,
stín její křepký trottoirem přešel,
by sníval příliš hlučném o štěstí.
Pod jejím štěstím hrob si vykopalo
manželství mnohé nedůvěřivé.
Pod jejím hlučným štěstím umíralo
tak mnohé srdce, pomstou neživé.
Bývalo její hlučné, velké štěstí:
lesk drahých toilett, souboje šílených,
žen rozvody, jež neuměly snésti
nevěrných mužů příliš vlažný smích.
Krok její drobný zdál se vinen z vraždy,
i vůní smyslů nasycený vzduch.
Za předchůdce své pomstít chtěl se každý.
Leč zůstal, v kouzelný jak vstoupil kruh.