Lyrika lásky a života/Balada galantní toulky

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Historie přítele Anatola	Balada galantní toulky	Dvě ženy

Údaje o textu
Titulek:	Balada galantní toulky
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.32-33.
Licence:	PD old 70

Z galantních toulek se vrátila
opilá dáma v ty chvíle.
Cigaret kouřem ostře čpí
kraječky bílé.

Teď jasně zří: kterak ji pozdravil kdos
a „ne“ jak hrdlo ji škrtí, —
a kterak s ním bloudila v ulicích
odlehlé, smutné čtvrti.

Měl tichý a lichotný, hluboký hlas,
jenž prosit neumdlíval.
Byl ďábel to, který o hříchu
jí frivolní písně zpíval.

Na zapadlý hôtelu posléz kout
pod černou kathedrálou
zabušil zábavný společník
svou drzou rukou a malou.

O sentimentálním blbečku
sní v studu rozpačitém.
Pak platil jí krásně raženým
a zvonivým zlatem.

Na maškary vtipné vzpomíná
i na výkřik z taneční síně:
Kde vzala jsi se tu, ptáčku můj,
má Heleno, přítelkyně?

Vzor cudných jsi byla milenek,
vzor chudoby obdivované.
Přec oko se úžasem překvapí
a tvář tak žhne a plane.

Víc blednul měsíc v podkroví,
kde závratné k střeše šly schody.
Ve světnici pusté dusno tak.
Rty přissáty k sklenici vody.

A odstrojila se potichu
v svítání chladu bílém,
co matka z lože již vyzvídá
účastna smutným dílem,

svou dcerušku, příchodem vzbuzená
se zvědavou sdílnosti líbá,
pro peníz, jenž pohozen na stole,
se hladově shýbá.