Loutna česká/Domácí vojna mezi duší a tělem
| Loutna česká Adam Václav Michna z Otradovic | ||
| Den svadební | Domácí vojna mezi duší a tělem | Smutek bláznivých panen |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Domácí vojna mezi duší a tělem |
| Autor: | Adam Václav Michna z Otradovic |
| Zdroj: | http://alarmo.nostalghia.cz/index_lc.htm |
| Vydáno: |
|
| Licence: |  PD old 70 |
Kdež pospícháš, hříšné tělo?
zdaližs konce nevidělo?
těch ubohých dušiček,
těch povolných drůžiček.
Pozdě bude rokovati,
v oném světě bojovati.
Poslouchej, co já pravím:
všecko krátce vypravím.
Tebe Pán Bůh a mne stvořil,
tebe jest mně on připojil.
Máme jemu sloužiti,
nebesa vysloužiti.
Jestli nechceš se mnou státi,
a boje světa vystáti:
jdi, kam se tobě líbí,
jsi mně všecek nelibý.
Jak bychom na kluzským místě
stáli oba, vidíš jistě.
Každá hodina mine,
všecko pomalu hyne.
Měří na nás nepřátelé,
není věrného přítele.
Brousí se střely, meče,
o tom nemáme péče.
Troja jest již vyhořela,
sláva její jest shořela.
Neskončuje se peklo,
kdyby se pak i vzteklo.
Do něho když se dostanem,
zdaliž se smluvíme s Pánem?
By podal ruku Boží,
a nám své popřál zboží.
Hrob poslední jest hospoda,
nevyplatí se ta škoda.
Zdvořilost neomluví:
vymluvnost nevymluví,
tělo v oudech subtylničký,
jenž tebe šetří, panický,
snad po tobě šlapati
hned budou sedlský paty.
Balšamová zejtrá vůně
pomine, však těžce stůně
namazaná divčice,
tim smrdět bude více.
Jak jest se člověk narodil,
hned jest spolu smrt porodil.
Odtud vandruje Vítek,
sprchává jako kvítek.
Vyhazuje se z zahrady,
že se světa nebál zrady.
Váže se v malý snopček,
peče se tento skopček
a nikdy se nedopeče.
Bojme se té pekla pece,
jenž na věky páliti
bude tě, mně škvařiti.
Protož slyš mne, tovaryši,
abychom v nebeské říši
oba byli společně,
radujice se věčně.
Na tobě všecko záleží,
co i mně činit náleží.
Držme se Božské vůle,
nechejme marné zvůle.
Šlechetně spolů kráčejme,
srozumění svaté mějme.
Nemilůjme jen Boha,
všecko trpme pro Boha.