Lenin
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Lenin |
Autor: | Karel Kramář |
Zdroj: | Národní listy, roč. 64, č. 27. str. 1 Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | 27. 01. 1924 |
Licence: | PD old 70 |
Odešel člověk, který nejen nezmizí z historie Ruska, nýbrž který také v historii lidstva zanechá nesmazatelné stopy. V temných koutech Ruska dlouho a dlouho se hrůzou budou vypravovati o antichristu, ale tam, kde objektivně dovedou souditi o krvavé episodě ruského bolševictví, uvidí snad v Leninu a jeho díle vyvrcholení těžké krise ruské i vysvobození všeho lidstva ze sugesce socialistických utopií, které všude ohrožovaly mírný a organický rozvoj lidské společnosti.
Krajní materialismus, vyznávaný velkou částí ruské inteligence od dob Pisareva, vyzněl v Leninovi ve vrcholný zjev. Opovrhovala všemi tradicemi národa, vším, co mu bylo drahým a svatým, ale všecko to zůstalo přece jen spíš předmětem slovních sporů a nesmiřitelné nenávisti ke všemu, co nebylo utiskovanou massou lidovou. Lenin všechnu tu nenávist k vyšším a fanatickou víru v massy a v jejich povolání, aby vládly a spasily lidstvo, vtělil ve skutek, a při svém naprostém materialistickém amoralismu a opovržení k „buržoasní“ morálce šel přes tisíce a tisíce mučených, vražděných a oloupených až do posledních důsledků nekompromisního marxismu, náboženství ruské revoluční inteligence. A věren svému starému „bolševismu“, pro který se kdysi rozešel s ostatními socialisty, věřil, že jen on sám je povolán spasiti proletariát, a všecken systém bolševického panství založil na bezohledné, kruté disciplině, potlačení všech demokratických práv svobody slova i tisku, z voleb do svých sovětů udělal odpornou komedii pod dozorem črezvyčajky, a vládou proletariátu byla mu jeho bezohledná, krvavá autokracie nad proletariátem. Byl neobmezeným pánem v provádění všeho, čemu věřil a čemu učil. Fanaticky věřil, že jen materiální blahobyt udělá člověka šťastným, i proto chtěl míti široké massy pány vžeho, co mělo Rusko a zejména co měli nenávidění „buržoové“. Všecko rozdělit bylo heslem první fáse jeho vládnutí, také proto, poněvadž tím nejsnadněji mohl získati široké vrstvy. Vlasť byla mu jednou z naivních buržoasných frásí, znal jen proletářskou internacionálu, a proto se pranic neostýchal s pomocí peněz nepřítele, který byl hluboko na území ruském, rozvrátiti ruskou armádu, vydati ji na milost a nemilost Němcům, a poněvadž „česť“ byla pro nřho jen pojmem pro privilegované, neostýchal se ani na okamžik zraditi spojence a uzavříti mír brest-litevský. Jenom k provedení nedůstojné komedie poslal aspiranta: Krylenko. Vlastnictví bylo mu krádeží, a proto vydal heslo: „Hrab nahrabané“ a k tomu radil desertérům z fronty, aby si vzali s sebou pušky a munici, a mezi proletáře, jimž dával vládu nad Ruskem a světem, počítal také nejtěžší zločince, vypuštěné z otevřených žalářů. A tak Rusko zalito krví nevinných, črezvyčajky staly se nejstrašnějšími středověkovými mučírnami a pořádek se udržoval starým tatarským prostředkem, když nestačily revolver nebo strojní pušky řekistů, totiž určením ženy, dětí, rodičů za rukojmí každého, komu by se podařilo uniknouti geniálně organisovanému špionství. Z inteligentského atheismu udělal krutý, bezohledný boj proti náboženství, nechal znesvěcovat chrámy a dal zavírat a zabíjet kněze. A aby úplně vyvrátil z kořenů buržoasní společnost, rozrušil rodinu naprostým uvolněním podmínek i formálností manželství i nejširší svobodou rozvodů. Hospodářsky provedl do krajností všecka hesla socialismu, továrny dal dělníkům, soukromý obchod zakázal, banky zabral, safesy i pokladny buržuů vybral, do vesnic nasadil „kommuny bědnoty“, zrušil všecko vlastnictví a sliboval vypleniti „maloburžoasného“ ducha i z ruského mužika.
Lenin dočkal se výsledů svého „bojovného komunismu“, viděl zničení výroby, viděl, jak lidé umírají hladem a zimou, ale jeho slepý fanatismus tím nebyl otřesen. Jen užil hladu, aby držel v otrockém strachu o kus suchého chleba i poslední zbytky inteligence, a se svou bezohledností nazval, co posud dělal, hloupostí, řekl, že nejsou ještě zralí pro integrální provedení socialismu, udělal koncese sedlákům, povoliv jim vlastnictví aspoň na výtěžek jejich lomozné lopoty, pokud jim ho nesebral větší část krutou naturální daní, dovolil malý obchod i menší průmysl, a byl hotov dáti cizincům největší koncese, jen aby mu přinesli výrobu a hlavně peníze, které dříve chtěl odstraniti z hospodářského života.
Tu až začíná mravní problém Leninův. Zůstavuje po sobě krvavější stopy než Attila anebo Tamerlan, nebo tatarští dobyvatelé Ruska a v historii je neskonale strašnější figurou. To byli prostí divocí, nekulturní barbaři, kdežto Lenin znal, co stalo se věkovým vývojem majetkem civilisovaného lidstva. Všecko, co dělal, když se dostal k moci, jest vysvětleno revoluční výchovou, živelnou nenávistí k „utiskovatelům“ a fantickou vírou ve své meseiánské ruské poslání, že je povolán osvoboditi široké vrstvy lidové a přinésti jim štěstí a blahobyt, třeba bylo nutno k tomu probroditi se potoky krve utiskovatelů i útrapami nevinných, poněvadž podle jeho mínění to byla jenom odplata za staleté utrpení lidu. Ale když viděl, kam přivedl Rusko, zejména kam přivedl ty massy ruského lidu, jimž chtěl dát nový život, a kam především přivedl ruské dělníky, když viděl, jak miliony ruských lidí umírají hladem a ti druzí jsou zachráněni jen dobrotou a šlechetností zahraničních, jím tak nenáviděných a zostouzených „buržuů“, tu už není žádného vysvětlení, žádné omluvy, že se krvavým násilím dále držel moci, že šel dokonce na ponižující kompromisy s proklínaným individualismem, ale — že jedno nechtěl udělati, totiž dáti ubohému, zmučenému ruskému lidu svobodu, aby si sám určil vládu, aby směl čísti svobodné slovo, aby směl svobodně promluviti, aby se nemusil báti o svou a svých blízkých svobodu a život, jestli se tak zalíbí krvavým katanům črezvyčajky, a aby se nemusil báti, že mu každou chvíli hrozí „konfiskace“ všeho, čeho si svou prací dobyl. Místo této čestné cesty hnal se za novou vidinou, za elektrifikací Ruska, která mela napraviti základní chyby jeho socialistických theorií. Lenin znal pravdu, jeho nebylo možno klamati jako absolutního monarchu. On sám byl hybnou silou všeho, co se dělo v Rusku, on byl mozkem bolševismu, a proto je jeho strašný zločin na Rusku od chvíle, kdy poznal celou nemožnost i zhoubnost své víry, vědomý a neodpustitelný, a všechna krev, kterou od té chvíle prolil, všecka ta muka trýzněných a hladem zmírajících lpí na věky na jeho osobě.
Ovšem, člověčenstvu Lenin prokázal službu, právě proto, že strašný experiment s integrálním prováděním socialismu prováděl on, člověk nadprůměrný, a že ovládal neobmezenou mocí ohromného státu. Naprostý krach všeho co podnikal, zničení výroby, všeho blahobytu, útrapy dělníků, ztráta toho, co tito mají i v proklínaném buržoasním státu a hlavně upevnění individualismu, vlastnictví v ohromné části ruského selského obyvatelstva, kde toho dříve nebylo, všecko to je zkušenost, kterou zaplatilo Rusko, ale která je dobrodiním pro všecko lidstvo. Až zmizí rudý prapor z moskevského Kremlu, a přestane placená bolševická agitace po celém světě, nastane po těchto zkušenostech vystřízlivění v řadách dělnlctva i v širokých vrstvách lidových. Přestane na dlouho víra v násilné převraty, přestane víra v mravní hodné tu vlády proletariátu i v možnost vlády jedné třídy nad druhou, a zvítězí přesvědčení, že pravda a blaho je jenom ve stálém organickém vývoji, v spolupráci všech vrstev národa, v upřímném demokratismu sociálně reformním i spravedlivém, a zmizí víra v početní všemohoucnost internacionálního proletariátu a pokrok a náprava křivd hudou zase hledány ve společné lásce k státu a národu, která nedopustí, aby komukoliv z národa vědomě bylo křivděno. Ze země, ruskou krví zalité, vyroste nový život vnitřního míru a harmonického rozvoje kultury a sociálních poměrů…
Samo Rusko ovšem dlouho bude léčiti strašné rány, jež utrpělo činností Lenina, ale naprostý odklon od materialismu, probuzení hluboké náboženské víry, a vášnivá láska k ponížené a trpící Rusi nejen pomůže dřív snad, než si myslíme, znovuzříditi základy nového života, nýbrž pomůže zejména také ruské inteligenci i mládeži, třeba veliká její část v mravním ohledu dlouho ponese důsledky bolševického mravního rozvratu, aby zbavila se toho, čím posud hlavně trpěla velká část ruské inteligence, totiž víry v utopie a touhy spasiti svět ruským příkladem. Vyplnění tohoto blouznění přišlo ubohému Rusku i jeho inteligenci příliš draho, aby toužila po opakování…
Ale zmizí z Kremlu brzo rudý prapor? Lenin i nemocný byl jednotící silou bolševických řad. V jeho jménu prováděla se všecka ta hra se základy socialistického učení, dělaly se kompromisy se skutečností a utišovalo se zklamání věřících.
Lenin byl Rus, svůj a proto k němu, třeba byl apoštolem internacionalismu, cítil ruský člověk přece něco bližšího. Byl osobně čistý, žil skromně, nepyšnil se nakradeným přepychem, nehýřil, a tak mu lidé věřili, že věří… A proto mu odpouštěli, co druhým a cizím neodpustí. Bolševici nemají nikoho, kdo by ho nahradil. Spojující element zmizel. Lenina poslouchala jeho strana, i když kázal dnes černé a zítra bílé. Nyní budou poslouchati jen toho, za kterým bude stát črezvyčajka a — rudá armáda. Ale ta je největší ruskou sfingou. Je arciť pravděpodobné, že na jistou dobu zavládne v řadách bolševiků pod dojmem smrti Leninovy klid a pokoj, že ze strachu o svou moc se semknou, aby se tak spasili, jak dlouho možno. Ale tvrdá skutečnost je silnější i než strach o existenci. Hospodářsky jest sovětský režim naprosto hotov, a proto bude nucena sovětská vláda buď k dalším ústupkům soukromému hospodářství anebo to zkusí snad ještě jednou alespoň s částečným návratem k bojovnému komunismu. V jednom i v druhém případě musí nastati konflikt mezi „věřícími“ anebo těmi, kteří aspoň dělají, jakoby věřili, a mezi oportunisty, aniž by tu bylo rozhodného hlasu Leninova, který dovedl umlčeti pochyby, a oposici, a hlavně výčitky svědomí pravověrných, poněvadž byl neomylnou hlavou bolševické církve, třeba hlásal největší kacířství proti všemu, čemu sám před nedávnem učil.
Předpovědi jsou vždy nejisté, i když analysa ideová a materielní ukazuje jasné důsledky. Ale jedno jest jisto, že pohasla rudá krvavá hvězda bolševictví. A v zájmu všeho lidstva je víra bolševiků, že bolševictví byl — Lenin.