Lehké a těžké kroky (1938)/Veselý chodec

Lehké a těžké kroky (1938)
V chvíli návratu do Francie	Veselý chodec	Píseň poslední

Údaje o textu
Titulek:	Veselý chodec
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 127-129 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Den chmurný byl a pod mrakem.
A tvoje bytost celá
s touhami, nadějemi
až k poblácené zemi
se těžce nakláněla
pod všeho útlakem.
Noc přešla dávno a nepřišel den,
neslyšel’s ničeho, ledaže sten,
neviděl’s ničeho, ledaže trud.
neviděl’s ničeho, ledaže rmut,
Tu náhle zjevil se na bílé silnici
neznámý poutník, vesele pějící,
s tlumokem na zádech kupředu kráčeje,
tak jako úsměv a tak jako naděje.

Tvé srdce plno, že tak si pěješ
přes bídu, smutek, tragiku?
Tvůj krok je lehký, v dál že spěješ,
neznámý poutníku?
Tvé čelo hladké, tvé čelo bez vrásky,
jako by nebyly než sladké otázky,
tvé oko jasné, hledíc vpřed,
jako by zahradou v květu byl svět?

A hlas tvůj jásavě hovoří s ozvěnou,
zápasí s ní,
jako by cestou, vavříny zdobenou,
šly tvoje dni;
nepříznivě nesklonily se nikdy vážky,
zápasy byly bez porážky?

Poutníku neznámý po bílé silnici,
z neznáma přišedší, v ně zase spějící,
poutníku veselý, radostně žijící:
čím je to, že se nebe náhle jasní?
Odkud verš radostný v pochmurné básni?
odkud hlas jásavý v souzvuku smutku?
Což bolest není vskutku?
Mizíš mi v záhybu,
doznívá tvoje nota
bez slibů.
Ale zlých reflexí černá rota,
tušení bezejmenná
prchají zaplašena.
Myslím, že jiskra zakmitne,
myslím, že slunce zasvitne,
myslím, že dozní sten
myslím, že zkrásní sen.

Nevím, kdo jsi, kam jdeš,
tvou pravdu neznám, tvou lež,
nic z toho, co z tebe tryská,
pěje si, výská.
Ale ať kdokoli, zahnal jsi chmuru,
zvolal jsi „Vzhůru!“
v zlý okamžik.
Poutníku neznámý,
skrytý už mlhami,
dík!