Lehké a těžké kroky (1938)/V mrtvé zátoce

Lehké a těžké kroky (1938)
Buď jakkoli!	V mrtvé zátoce	Poznámky vydavatelovy

Údaje o textu
Titulek:	V mrtvé zátoce
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 123 Národní knihovna České republiky, [1]
Licence:	PD old 70

I.

To byla tichá, mrtvá zátoka,
ztracená Bohu, ztracená i světu.
Stojatá voda. Mělká, hluboká?
Vše páchlo bahnem; i ta vůně květů.

Zde život v smrti a smrt v životě.
Zde matné šero a tep srdce slabý.
V soumraků letních těžké tesknotě
svým skřekem chory hlásily se žabí.

Ráz vesel nezazněl tu v rákosí,
hlas svěžích hlasů, žádaje a prose.
Syčela cosi věčně: Darmo jsi.
V zátoce mrtvé nenávidělo se…

II.

Proud teď se valí. A tak dravý proud,
že břehy rve, že kus země trhá.
Proud, jehož cíl je těžko uhádnout:
bere a dává, s břehu na břeh vrhá.

Jaký to život, jaký okamžik!
Jak bahna náhle nucena se hnouti!
Jak dravý živel do zátoky vnik’!
A jakou kořist vidíš v dálku plouti!

Byl zlobou proudu stržen kdesi most,
loď rozbila se, trochu prken zbývá.
Klid zátoky je dávná minulost:
vše temně hučí, burácí a zpívá!

U břehu sedím. Mžik? Den? Mnoho dní?
A je to možno, že by se tak žilo?
— Buď tedy zdráva, svatá povodni!
Buď zdráva nám a vykonej své dílo!

III.

Bude zase tichá zátoka,
zátoka smrti, nehybnosti, tlení?
Puch bahna silnější rok od roka,
a věčný soumrak v každou dobu denní?

Je neměnný to zákon osudu,
zde vegetovat, rozkládat se, hníti?
Nevěřím tomu, věřit nebudu.
Včerejší život nelze znovu žíti!