Lehké a těžké kroky (1938)/Písnička o dispozičním fondu

Údaje o textu
Titulek: Písnička o dispozičním fondu
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 87-90
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Vyšel lvíček na poušť
a řval řevem lvím:
Ty protější lvíčku,
něco na tě vím.
Debata to pouliční,
co prý ten fond disposiční.
Hola, hola hej!
Řvi a nemeškej!

Protější ten lvíček,
na lva děsně řval.
Já vím také něco:
že ty a tak dál.
Vrabec na střeše to zpívá,
že je věc to kormutlivá.
Hola, hola hej.
Lvíčku, pozor dej!

Mlčí lvíček, mlčí
jeho soupeř též.
Ale přišel třetí,
než se naděješ.
Mne to téma tuze baví.
Řvete pěkně, lvíčkům praví.
Hola, hola, hej!
Recte celý děj!

Mlčí lvíček; že prý
má dnes slabý hlas.
Že prý jednou zařve,
až však přijde čas.
Na datu prý málo sejde.
Co jde zítra, dneska nejde.
Hola, hola, hej!
Trpělivost měj!

Třetí lvíček šimrá
oba lvíčky dál,
až ten jeden lvíček
zcela tiše řval:
Povězte nám, co s Dnem bylo,
co se z Vídně zaplatilo.
Hola, hola, hej,
brachu, vyprávěj!

Lvíček s druhé strany
počal děsně řvát.
Krev se ve mně vaří,
budu trhat, rvát.
Když ty řveš, řvát také budu.
Bude ti to pro ostudu.
Hola, hola, hej!
Jen se zpovídej!

Tluče bubeníček,
tluče na buben.
A volá ministry:
Hoši, z přítmí ven!
Ptali se nás v listech ondy
na ty disposiční fondy.
Hola, hola, hej!
Nikdo nemeškej!

Ale Excelence
nejdou z přítmí ven.
Že prý někdo dělal
si z nich dobrý den.
Něžné ministerské city
zaplaší i deficity.
Hola, hola, hej!
Věř, nebo se směj!

Deficit je zvíře,
které umí žrát.
Žere, žere, žere
ministerský plat.
Svírá pány jako kleště
a chce ještě, ještě, ještě.
Hola, hola, hej!
Platit nemeškej!

Jako mourovatí
(třeba kysele!)
tři ministři platí
za své přátele.
Ach, co láska nedokáže!
Praskla na to celá gáže!
Hola, hola, hej!
Dej, ministře, dej!

Obětavost tuto
lid zří udiven.
Kdo si tedy dělal
dobrý den a Den?
Kdo co dostal, kdo co vrátil?
Kdo co platil, čím to platil?
Hola, hola, hej!
Veselý to rej!

Co to na nás leze,
třeba pomalu?
Jaká je to vůně
spodních kanálů?
Co to bude, lidé zlatí?
Lvíček přec jen neměl řváti
neboť teď, ví Bůh —
všude smrad a puch!