Lehké a těžké kroky (1938)/Modlitba za mrtvé

Lehké a těžké kroky (1938)
Causerie	Modlitba za mrtvé	Dí: buďte rozumní

Údaje o textu
Titulek:	Modlitba za mrtvé
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 153-155 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Noc březnová, kdy všechno voní jarem,
vzduch vlahý budí nivy omládlé.
Noc březnová, kdy život zdá se darem.
Já v noci té se modlím za padlé.

Příroda sémě přijme a dá plody.
Klid kolem mne a ticho srdce mé.
Zní od řeky cos, jako hukot vody.
Já v noci té se modlím za němé.

A všechny cesty vedou do života.
Hádanku sfingy možno doříci.
Pod tebou bdícím vzbuzena je hmota.
Já v noci té se modlím za spící.

II.

U ohňů dlíme. Každý zádumčiv.
Noc jak pes krotký tiše lehla si.
U ohňů dlíme. Na výzvu „qui vive?“
mnohý, kdo žil, se nám už nehlásí.

Prořidly čety. Prapor prostřílen.
Kdož pyšně vpřed šli, mdlobou sraženi.
Plápolá oheň, zaplašuje sen.
Po bitvě. Před ní. Jaké tažení!

Zní z lazaretu výkřiky a ston.
Bojiště ticho víc však zaleká.
Zní apel dnes jak umíráčku zvon.
Kdo zítřejšího dne se dočeká?

III.

Jestliže živé zastihneš nás jitro,
zpěv ještě na rtu a meč v pravici,
nám jíti dej! Chce dálky naše nitro,
to naše nitro, ještě bloudící.

Jestliže úsvit čeká ještě ranní,
noc rozptýlí-li, jdoucí v mraku dum,
nám jíti dej! Je vůle naše, přání
čeliti ještě příštím osudům.

Hřmí děla. Smrt jde. Pro koho, se neví,
Jde život. Komu? Co se zrodilo?
Srdce, to čeká ještě na úsměvy,
hlava, ta ještě čeká na dílo!

Než souzeno-li umřít, má-li padnout
meč příliš těžký z ruky bezvládné,
a souzeno-li srdci mamě chladnout:
ať rozstřílený prapor nepadne.

Přes bezvládná ať pyšně těla vlaje
do dálek krásných, jasných obzorů,
v čarovné luhy, rozesněné kraje.
My můžem’ padnout. Čest však praporu!

Noc zas se vrátí úrodná a těžká,
a jitro zase po ní zrumění.
Nad bídou dne a nad padlými dneška
jdiž, vítězné a ryzí umění!