Lehké a těžké kroky (1938)/Hlas mroucích

Lehké a těžké kroky (1938)
Apostrofa (2)	Hlas mroucích	Jiná píseň

Údaje o textu
Titulek:	Hlas mroucích
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 135-137 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Květ radosti tu jistě kvete.
Uvěřte nám!
Či k němu také nedojdete?

My prohledali města, vísky.
Někdy se zdá
květ radosti tak strašně blízký.

My květnatá jsme prošli luka
a hory svah,
i stráň, kde stála boží muka.

My dýchali jsme všecky vůně
jako v snách.
A srdce naše ještě stůně.

My prohledali tůně plaše,
třikráte žel!
A ještě stůně srdce naše.

A hle, teď soumrak náhle padá,
táhne noc.
Ten náhlý konec není zrada?

Proč nenecháte ještě chvíli
hledati nás,
když nic už oči neomýlí?

My bychom jistě nyní našli.
Jen býti čas!
Vidíme lip než v čas ten zašlý!

My bychom nyní jistě zřeli
toužený květ.
Neb v očích je náš život celý.

Vidíme nebezpečí, ztráty,
vidíme též,
který z těch květů jedovatý.

Proč na oči teď padá rouška,
proč vázne krok?
Je konec to, neb pouhá zkouška?

Krev teče z žil, a my tím mdlíme.
V okamžik ten
v život se — mrouce — rozhlížíme.

Vy šťastní, kteří ještě jdete,
poslyšte nás!
Květ radosti tu blízko kvete.

Na květu tomto ssají včely
v podzimní den.
My již již na dosah jej měli!

U vaší nohy roztržité
čeká květ.
Nevidíte. A neslyšíte.

My jako vy jsme k předu spěli
přes dobrý květ.
Neviděli jsme. Neslyšeli.

Což, když se sen i život tratí,
nemožno jest
nám mroucím aspoň varovali?

My bloudili jsme v polích, hvozdě.
Krutý hlas
tu zvolal na nás: Je už pozdě!

Přes pole, hvozd, hor přes úbočí
voláme k vám:
Otevřte zavčas svoje oči!

Nad hřměním děl, tisíců skony
vám mroucí dí:
Na dosah ruky květ ten vonný .