Lehké a těžké kroky (1915)/Pout

Lehké a těžké kroky (1915)
S tou písní na rtech	Pout	Píseň matky

Údaje o textu
Titulek:	Pout
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky. Královské Vinohrady: Otto Parma, 1915, s. 51-53 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Pout byla skeptická a frivolní
s banálními odrhovačkami.
Procházela mezi krámy
v svátečních šatech mládež okolní.

Šprýmovala a hovořila.
Daleko bylo od rána.
Srdce už byla rozdána.
Jen z marcipánu srdce zbyla.

Točil se poblíž kolotoč
vtíravá muzika z hospody zněla.
Zašel jsem do kostela.
Nevím proč.

Prázdnotou zely lavice
a zvuky z venčí vešly se mnou.
Vnikala dveřmi v prostoru temnou
píšťal a hlasů směsice.

Směs chaotická z venčí zpívala
života malý smutek, malou radost,
požitku žádost.
Jediná žena v chrámu zbývala.

Až k chladné dlažbě nachýlena
v modravých šatech bez grácie.
Z těch žen, jež život nehladí, jen bije.
Smutná žena.

A oko prodlí
u ženy nemladé, bez grácie,
s časně prošedivělými vlasy.
Za koho, za co se modlí,
za koho, za co modli se asi?

II.

Za toho, který odešel v dálku
manžel či syn?
Ten bledý stín
by byla milostná, prosí válku?

Za celý život v bídě-li,
za dny v bouři?
Za noci, kdy se oči nezamhouří
že, smutné, příliš viděly?

Je cesta vratká,
po které noha kráčela?
A trpí nyní příliš matka,
kde žena příliš trpěla?

Měl by tu někdo být
a nikdo tu není?
Odchod je věci každodenní,
leč tíže je se navrátit!

Já nevím, co v té ženě sténá,
jejího smutku neznám jména.
Vidím jen, že je zhroucená,
Vidím jen, jak je k dlažbě nachýlena.

III.

Je-li tu léku, léku dej
nemilosrdný osude.
Je-li tu úděs, utiš jej
je-li tu žal, ať nebude!

Osude, vzal’s té ženě dost,
vzal’s mládi, půvab, úsměvy.
Jestliže chmurná budoucnost,
ať se ji aspoň nezjeví!

Ten žal, ta bolest beze slov
chrám naplňuje setmělý.
Ta žena je jak vetchý krov,
jenž padne, vítr bude-li!

Psáno v Boskově, 15. srpna, „Samostatnost“.