Lehké a těžké kroky (1915)/Hlas mroucích

Lehké a těžké kroky (1915)
Apostrofa	Hlas mroucích	Dětské nokturno

Údaje o textu
Titulek:	Hlas mroucích
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky. Královské Vinohrady: Otto Parma, 1915, s. 65-67 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Květ radosti tu jistě kvete.
Uvěřte nám.
Či k němu také nedojdete?

My prohledali města, vísky.
Někdy se zdá
květ radosti tak strašně blízký.

My květnatá jsme prošli luka
a hory svah;
i stráň, kde stála boží muka.

My dýchali jsme všecky vůně
jako v snách.
A srdce naše ještě stůně.

My prohledali tůně plaše
třikráte žel!
A ještě stůně srdce naše.

A hle, teď soumrak náhle padá,
táhne noc.
Ten náhlý konec není zrada?

Proč nenecháte ještě chvíli
hledati nás,
když nic už oči neomýlí?

My bychom jistě nyní našli.
Jen býti čas!
Vidíme lip než v čas ten zašlý!

My bychom nyní jistě zřeli
toužený květ:
Neb v očích je náš život celý.

Vidíme nebezpečí, ztráty,
vidíme těž
který z těch květů jedovatý.

Proč na oči teď padá rouška,
proč vázne krok?
Je konec to, neb pouhá zkouška?

Krev teče z žil a my tím mdlíme.
V okamžik ten
v život se — mrouce — rozhlížíme.

Vy šťastní, kteří ještě jdete,
poslyšte nás!
Květ radosti tu blízko kvete.

 Na kvetu tomto ssají včely
v podzimní den.
My již již na dosah jej měli!

U vaší nohy roztržité
čeká květ.
Nevidíte. A neslyšíte.

My jako vy jsme k předu spěli
přes dobrý květ.
Neviděli jsme. Neslyšeli.

Což, když se sen i život tratí
nemožno jest
nám mroucím aspoň varovati?

My bloudili jsme v polích, hvozdě.
Krutý hlas
to zvolal na nás náhle: Pozdě!

Přes pole, hvozd, hor přes úbočí
voláme k vám:
Otevřte zavčas svoje oči!

Nad hřměním děl, tisíců skony
vám mroucí dí:
Na dosah ruky květ ten vonný.

„Lumír“, leden 1915.