Legionáři se vracejí

Údaje o textu
Titulek:	Legionáři se vracejí
Autor:	Vincenc Červinka
Zdroj:	Národní listy, roč. 60, č. 44. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	14. 02. 1920
Licence:	PD old 70

Už dvakrát duněla pražská dlažba pod kročeji prvního sibiřského pluku. Vrací se nám pomalu naše sibiřská armáda. Pražský i venkovský lid říká jim arci legionáři, a ačkoli to slůvko naši chlapci na Sibiři neměli zrovna dvakrát rádi, smiřili se s nim a začínají si pomalu také říkat: legionáři.

To je konečně maličkost. Jsou jiné věci, a horší, které je dopalují. Jsou příliš přímí, než aby nim to neřekli rovnou, že nejsou nadšeni našimi domácími pořádky. Jsou „rozčarováni“, poněvadž proplétají svoji řeč hojnými rusismy. I v tomto smyslu přinášejí jisté obohacení do našeho života, jako vůbec jejich zkušenosti a poznatky nám dají mnoho. V to doufáme všichni.

Ujišťuje se nyní už se všech stran, že několik dalších transportů je zase na cestě a slibuje se, že další doprava bude se díti se vším urychlením. Do léta má býti doma všech 12 pluků pěších, i oba jízdní. Snad to bude aspoň do konce léta!

Zároveň učiněna už také jistá opatření, aby celá ta krásná armáda sibiřská, to nejvetší a nejmohutnější, co přinesla česká revoluce nám i světu, byla zařazena do různých pluků domácích, aby splynula s armádou celou v jednu, jednotnou. To znamená, že nynější jejich formace budou rozpuštěny. Uvážíme-li takto celou věc, nemůžeme nepocítit trochu bolesti z toho. Je pravda ovšem, že na trvalo nemůžeme mít dvojí armádu. Ale zbývá otázka, neděje-li se to trochu chvatně. Takový náhlý konec slavné sibiřské armády bezděky vyvolává leckde trochu zlé krve, jinde budí aspoň různé pochybnosti.

Je to také účelné v dané chvíli? Ten chvat budí právě dojem, že někde ve vojenské správě naší se hledí zbaviti legionářských formací také ještě z jiných důvodů, než jest onen důvod — řekněme vysoce oficielní: jednotnost armády. Nechceme toto thema zatím rozpřádali. Ale neškodí snad uvážit, zdali by Československá republika nemohla použíti dobrovolných služeb svojí skvělé sibiřské armády v lecčems, v čem se ona tak znamenitě osvědčila, k čemu by především byla povolána.

Význam, vnitřní sílu, cenu sibiřské armády nestvořily pouze její velkolepé vojenské úspěchy. Její krásná, bratrská disciplina, její osvědčený smysl pro organisaci, její nepolitičnost — vlastně hotový zápor vší stranické politiky, totiž smysl pro státní celek, při tom houževnatá pracovitost a chuť ku práci — to jsou všecko vlastnosti, které tuto armádu vytvořily, vnitřně zcelily, udržely přes všecky svízele a boje pěti let. Hnedle bych řekl, že ta sibiřská armáda má všecko to, co nám doma skoro šmahem schází.

A ta armáda přichází domů trochu opožděné, ale zrovna tak asi včas, aby se na každém svém kroku po domácí půdě potkávala se zjevy, které ji bolí a též notně dráždí: s hospodářským a administrativním chaosem, který soustavně rozvrací všecko naše státní ústrojí. Krvavému bolševictvi jsme se sic (doposud!) ubránili, ale toneme až po krk v jakési specifické formě suchého bolševictví českého: v hypertrofii stranictví, ve veřejném hulvátství, které nemá ohledu a úcty k cizímu mínění, natož k cizím zájmům a poctivým snahám. Ohrnují se nosy nad zákony, cynicky se porušuji předpisy, protivníkova osobní čest je terč posměchu, hamižnost úzkých tříd, stavů, jednotlivců nestoudně jde nad zájem celku, nevidí-li zrovna prospěch v tom, aby šla přímo proti němu.

Za pět čtvrtí roku naše státní a všecka veřejná administrativa je úplně rozklížena. Základ státního života se nám všem bortí pod nohama. Je to tím povážlivější, že máme ve svém státě dva silné nepřátele: odstředivé snahy německé a maďarské. A pan Lodgman říká už otevřeně: „Rozbijeme ten krám!“ Nebylo by to nejkrásnějším a nejideálnějším vyvrcholením poslání našich sibiřských legionářů, kdyby pro nápravu v tomto směru bylo užilo jejich služeb, jinde tak skvěle projevených a už osvědčených?

Mám silný dojem, že oni sami to vnitřně pociťují. Vojenská správa — a byla to její povinnost, a myslí to jistá dobře — dala všem vojákům prvního pluku Mistra Jana Husí tříměsíční dovolenou. Ale oni sami spokojují se dovolenou mnohem menší. Říkají: „Stačí nám to a třeba se brzy vrátit.“ A jiní dodávají: „Vždyť není ještě nic hotovo — není času na dlouhé dovolené…“

Nelze to ovšem dělati bez nich. Ale malý návrh: ať se jich zeptají ti, kdo jsou povoláni klásti takové otázky. Ať se zeptají, chtějí-li býti dobrovolně na stráži zákonného a státního pořádku? Nepochybuji o jejich odpovědi.

Je dnes zrovna tak asi nejkritičtější doba. Neudržíme-li stabilitu státu teď, a hned, začnou se brzy plniti horoucí přání německá a maďarská. A budeme všichni vinni před svojí sibiřskou armádou, že jsme prohospodařili, co nám oni dobyli!