Lázně — prostředek k prodloužení lidského života

Údaje o textu
Titulek:	Lázně — prostředek k prodloužení lidského života
Autor:	MUDr. Karel Driml
Zdroj:	Národní listy, roč. 66, č. 236. s. 9 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	29. 08. 1926
Licence:	PD old 70

Lázně, víno a ženy zkracují nám
život — však čím byl by život bez lázní,
bez žen a bez vína?

Latinský aforismus, obsažený v mottu, je z dob, kdy římská kultura byla již ve znamení počínajícího úpadku, jevícího se rozmařilostí života. Netýkal se ovšem léčebného významu lázní, ale toho, co často s lázeňským pobytem bývá spojeno a čím byly známé hlavně římské lázně Baje.

Dnešní chápáni významu lázní je ovšem zcela odlišné. U nás se vyhledávají lázně ne za účelem ukracování života příjemnými rozmařilostmi, ale ve snaze zrestaurovati porušené zdraví, načerpati nových sil a prodloužiti život. Dnes každé lázeňské místo má své zvláštní, lékařsky prostudované a dlouholetou zkušenosti potvrzené indikace, dle kterých se řídí jejich volba. Vymeziti přesně, pro které choroby se které lázně hodí, a rozvinouti je v tomto směru, jest úkolem moderní balneologie. Mnoho se vědecky pracovalo na tom, aby se poznalo, proč různé vody mají různé účinky. Mnohé se skutečně nalezlo, ale mnohé zůstalo dosud našemu poznání zahaleno. Význam minerálních vod k pití a ke koupání nelze vždy vyložiti jejich chemickým nebo radioaktivním charakterem.

Také poslední mezinárodní hydrologický kongres, konaný letošního roku na půdě naší republiky, vyzněl v ten smysl, že v balneologii je dosud mnohé ukryto rouškou tajemství a že práce a dlouholetá zkušenost nám dávají nejlepší směrnice při volbě a používání lázní. Vždyť tu působí kromě chemických a fysikálních i nesčetné vlivy ostatní — známé i dosud neznámé. Půda, vegetace, oblačnost, srážky, ráz krajiny, klid, rozptýlení, dieta — to vše jsou komponenty právě tak důležité, jako složení vod a jejich radioaktivita.

Nám stačí vědění, že určité lázně při určitých chorobách výborně doplňují naši léčbu a dle toho se při jich doporučování řídíme. Že ovšem to, co dává v lázních příroda, musí býti doplněno nejmodernějšími pomůckami lékařskými, je samozřejmé. Tak v Poděbradech na podkladě mnohaletých zkušeností o nepopíratelném hojivém významu tamního léčení při srdečních chorobách, byla příroda doplněna v poslední době nejmodernějším ústavem pro diagnostiku a léčení těchto chorob.

Ale nemám dnes v úmyslu psáti o indikacích a způsobu léčení nemocí v našich lázeňských místech. Chci se zmíniti o důležitosti a zdravotním významu pobytu v lázních povšechně, to jest i pro osoby zdravé. Vždyť zkušenost i statistiky dokazují, že veliké procento návštěvníků některých našich lázní, hlavně v létě a v době prázdnin, nepřichází za účelem léčení určité choroby, ale na zotavenou. Naše lázně jsou povětšině současně i místy klimatickými a místy pro rekreaci, rozptýlení a uklidnění. Bylo by nesprávné stále si všímati léčebného významu lázní a zapomínati při tom na tuto velikou skupinu lidí, kteří přijíždějí bez lékařského doporučení a bez nutnosti léčiti se.

Léčení chorob bylo do nedávna hlavním úkolem medicíny. Unes všímáme si současně i složky prevenční — to jest — snažíme se ozbrojiti organismus proti příštímu onemocnění a předcházeti chorobám. A tu vyniká mnohdy preventivní význam lázeňské „kury“ nad význam léčebný. V době honby za chlebem člověk nemá mnohdy dosti času, aby se věnoval svému zdraví. Moderní doba industrialisace, obchodu a politiky klade vysoké požadavky na naše zdraví, na naše ústrojí a na naše nervy. Žijeme příliš napiatě, zapomínáme v denním shonu na sebe a na své zdraví. A tu přicházejí prázdniny, doba rekreace, odpočinku, vyrovnání škod, které život zanechal.

Hledíme se vymknouti prostředí, které nás obklopovalo a změniti způsob života. Jezdíme na letní byt do hor — k moři — do lesů — nebo do lázní. Ale každý nedovede upraviti svůj prázdninový pobyt tak, aby zahladil stopy práce a přinesl skutečné osvěžení a zlepšení celkového stavu. Člověk, toužící po klidu, přichází mnohdy na letní samotu, kde ticho — po kterém tak toužil — naplňuje jej hrůzou. Uklidnění neznačí vždy samotu a odloučení. Právě naopak. Mnohdy je třeba společnosti, aby člověk se mohl oddati potřebné zahálce. Samota přináší myšlenky — svádí k přemítání a tvůrčí činnosti. Samota nejednou zhoršuje nervový stav lidí, kteří hledali zapomenutí všeho, co bylo jejich denním životem.

K dobrému vyplnění a využití prázdna je třeba rozdělení času drobnými povinnostmi léčebnými a společenskými.

V tomto ohledu pobyt v lázeňském místě je daleko vhodnější, než pobyt v zapadlém letovisku. Čas je tu přesně rozdělen — pitná kúra, promenáda, snídaně, koupel, odpočinek, procházka, oběd, tělocvik, výlet, zábava, hra a koncert, — to vše je nutné a osvědčilo se, jak dlouhá lázeňská zkušenost dosvědčuje. Den ubíhá jako voda — člověk nemá času na osnování nových plánů a přemítání o svém celoročním zaměstnání. Okolí strhne a absorbuje člověka, činíc z něho passivní bytost, plynoucí proudem. A toho je právě třeba pro zotavení. Člověk, ponechaný sobě, těžce se vymaňuje ze svých denních zvyků. Schází mu obvyklý doutník, obvyklá dávka piva — takže rychle se vrací ke starému způsobu života. A to právě je na závadu.

V lázních se daleko lépe podrobuje předepsanému dietetickému režimu. Pokud pije minerální vodu — nevzpomíná na pivo. Chodí-li ostatní, chodí také. Drží-li ostatní dietu, dodržuje ji též. Důležitá je nutná lékařská prohlídka všech — i zdravých osob, které přicházejí do lázní. Mnohé počínající choroby jsou tak včas rozpoznány a nemocný na ně v pravou chvíli upozorněn. Jak často se rozpozná počínající choroba cév změřením krevního tlaku, kteréžto vyšetření se systematicky provádí u všech návštěvníků lázní. Nesporně blahodárně působí v lázních změna diety, určená lékařem. I u zdravého člověka hraje tato změna, mající za následek úpravu výměny látkové v těle, velikou roli. Pitná léčba, koupele a procházky pak tuto proměnu usnadňují a podporují. To, čím bylo starým jarní pouštění krve ze žíly nebo projímací léčba — to jsou dnes léčby lázeňské. Je třeba vyplavení jedů z organismu a odpočinku pro orgány, které byly až dosud přetížené nevhodnou, hlavně příliš masitou výživou. V tomto ohledu opět lázním připadá veliký význam preventivní.

Ale lázně mají i význam výchovný, pokud se týče naší životosprávy. Člověk si všímá v době lázeňské kury svého zdraví a zvyká si na hygienický způsob života. Poznav prospěšnost takovéhoto režimu, hledí si i později upraviti svou životosprávu dle zásad, kterým se v lázních naučil a o jichž blahodárném účinku se přesvědčil. Mnohý jezdí do lázní pouze tehdy, když jej lékař pošle na léčení — člověk, dbalý svého zdraví, přijíždí do lázní pravidelně, aby předešel chorobám, které jej ohrožují. Vyléčil-li se kdo v lázních ze dny, hledí každoročně léčbu opakovati, aby se záchvaty nedostavily, neboť měsíční pobyt v lázních je přece jen levnější, než choroba, která činí tak z člověka po určitou dobu invalidu a která stojí mnoho peněz.

Bylo by ovšem dobře, kdyby každý, kdo lázně navštěvuje, hleděl využíti svého pobytu k všeobecné péči o své zdraví a podrobil se příkazům hygienického života.

Žíti hygienicky neznamená ještě žíti asketicky. Lázně nevylučují ani mírný tanec, o který je dnes téměř ve všech lázních postaráno. Naopak, radost ze života je první podmínkou úspěchu lázeňské léčby. V lázních má člověk poznati, že vlastně není stár, — že je svěží a pružný, že se dovede mladicky dívati na svět — žije-li tak, jak předpisují zákony hygieny denního života.

Shrneme-li všechny tyto poznatky, vidíme, že kromě léčebného významu specielního, který tkví v tajemné síle minerálních vod, musíme označiti za důležité složky úspěchu v lázních v ohledu prevenčním i toto:

1. Pravidelná prohlídka lékařem před nastoupením jakékoliv lázeňské léčby, — i pro zdravé, neboť tato prohlídka jednak upozorní na počínající, nebo již vyvinuté choroby, jednak umožní i zdravému zavedení hygienické životosprávy.

2. Změna životosprávy a diety, mající za následek pozměněnou výměnu látek za účelem pročištění organismu.

3. Potřebné rozptýlení duševní, kterého se lehce docílí společenským životem v lázních.

4. Koncentrace myšlenek na vlastní zdraví a zavedení hygieny a tělesné výchovy do denního života.

Tak lázně se stávají prostředkem k prodloužení našeho pobytu na této zemi a oddálení stáří až k nejzazší hranici. Jen jedno by mělo býti v lázních chorým i zdravým zakázáno. To jest mluvení o nemocech. V lázních se má člověk koncentrovati na své zdraví — a ne na své a cizí nemoci. Mluvíce o nemocech, vžíváme se do nich a tvoříme kolem sebe ovzduší nemocnice, které nepatří do lázní. Neptejme se nikdy na promenádě: „Jak se Vám vede?“, nechceme-li býti strženi líčenými příznaky do obav, že jsme i my jimi stiženi. Lázně mají léčiti sugescí okolí — a proto se musíme varovati sugesce opačné.

Přejme si na potkání: „Dobrý den“, „Dobré jitro“, „Dobrý večer“. Lichoťme si, jak mladě a svěže vypadáme, jak nám slouží, jak jsme čilí — jako znovuzrození, ale nevytahujme otázkou „Jak se Vám vede?“, stavidla nářků těch, kdož nedovedou mysliti, než na své choroby, abychom v záplavě stesků sami neutonuli a neulovili si nějakou „imaginární“ nemoc existující pouze v našich myšlenkách. Pak by ovšem lázně podle starého římského aforismu — náš život ukracovaly — neboť starosti a obavy jsou pomocníky stáří a nemoci.