Lásky hra osudná/Výstup 19.

Údaje o textu
Titulek: Lásky hra osudná
Autor: Karel Čapek, Josef Čapek
Zdroj: https://search.mlp.cz/cz/titul/lasky-hra-osudna/4345518/
Vydáno: 1911
Licence: PD old 70

Předešlí.

DOTTORE: Pomozte, Gilles je poraněn! (Položí ho zvolna na zem.)

SCARAMOUCHE (kleká a nadzdvihuje Gillesa): Dottore, co je mu? Zachraňte ho proboha!

DOTTORE (prohlíží jeho ránu): Ach bože! Milosrdný bože!

(Poslouchá, jak Gillesovi bije srdce.)

BRIGHELLA (vystrčí z kulis hlavu v cestovní čepici): Stalo se něco?

DOTTORE (klečí u Gillesa a poslouchá jeho srdce): Gilles umírá.

BRIGHELLA (zmizí).

TRIVALIN (zády k Gillesovi, zakrývá si obličej):

Já přece v právu jsem? Kdo smí mně vyčítat,

že nejsem v právu snad? Pro jeden život jen,

pro život jediný a ještě vratký tak,

tak křehce stavěný, že žíti nemohl!

Což stále netrpěl a nebyl slabý tak,

že věcně stonal jen?

GILLES: Zhasněte tady; proč mně dáváte světla nad hlavu?

DOTTORE: Gillese, chtěl byste něco?

GILLES: Rád bych ležel doma. Směl bych se ještě poklonit obecenstvu?

DOTTORE: Ne, drahý Gillese, raději ne, ležte klidně.

GILLES: Dobře, já budu ležeti velice tiše. Proč mne střelil do zad?

SCARAMOUCHE: Protože ses neobrátil, Gillese.

GILLES: Ach tak; Scaramouchi, já mám na prsou Isabellin kapesník. Dej mi ho. (Scaramouche vyndá kapesník. Gilles znepokojen.) Jak to přijde, že je krvavý? Vždyť jsem byl přece střelen do zad a ne do prsou?

DOTTORE: Nemluvte tak mnoho, Gillese, unavíte se.

GILLES:

Ne, Isabello, ne. To není kapesník –

toť velká zahrada, já vidím růže v ní,

ty růže bílé jsou a mnohé červené,

Gilles chodí po cestě a líbá kapesník,

to není kapesník; to bílá žena je,

jež myslí na lásku – a je tam mnoho žen –

snad jsou to andělé, že je tak mnoho jich –

a Gilles je uprostřed a všechny sčítá je,

a je jich na tři sta – a teď již osm set –

a je jich stále víc – –

ZERBINE (stojí nad ním): Dobrý bože, ten je hezký, ubohý mladý pán! Každá dívka by ho chtěla milovat. Proč má tak brzo umřít? Já bych mu mohla říci, které dívce se líbí.

TRIVALIN (pohlíží tvrdé do publika): Ať se nikdo neodváží říci, že jsem ho zabil neprávem. Musilo to býti. Proč mně šel do cesty? Proč chtěl Isabellu? Isabella náleží mně.

ZERBINE (přiblíží se k němu): Pane Trivaline, Brighella mně přepustil směnku, kterou jste mu dnes večer podepsal s Dottorem a Scaramouchem. Já jsem ji eskomptovala.

TRIVALIN: Nechte mne! Vždyť Brighella mně za ni doposud nevyplatil ani groše.

ZERBINE: Po tom mně nic není, to vy nemůžete dokázat. Pan Brighella si vzal s sebou také vaše zavazadla a vaše obleky.

TRIVALIN: Jaká zavazadla? Kde je Brighella?

DOTTORE: Buďte tiše. Gilles umírá.

GILLES:

Mé panstvo, já jsem Gilles, též Gracioso zván

a Peppe Nappa též – – –

Jak je to dále?

SCARAMOUCHE (tiše):

– – já v noci zrodil se,

když Měsíc bělostný byl právě v průchodu

se třpytnou Venuší. Jsem loutna stříbrná,

le pâle amant de la lune, a hraji veršíky – – –

TRIVALIN: Musilo to být. Což mohl on snad mít Isabellu? Což není Isabella má? Bylo to řízení osudu, aby Isabella byla má. (Založí ruce a vzpřímí se.) Nezabil jsem ho právem? Nenáleží teď právem Isabella mně? Neboť jsem zvítězil. Kde je Isabella?

SCARAMOUCHE: Gilles je mrtev.

DOTTORE (vstává a pozvedá ruce): Luno, tvůj milenec umřel!

TRIVALIN (vztyčí hlavu a oddechne si): Kde je Isabella? Přiveďte mi Isabellu, Zerbine!

ZERBINE (uklání se): Pane Trivaline, kočár čekal, pan Brighella se se mnou rozloučil – – ó pan Brighella je kavalír!

TRIVALIN: Kde je Isabella?

ZERBINE: Odjela. Copak jsem její teta, abych ji hlídala? Odjela s panem Brighellou!

Opona.