Lásky hra osudná/Výstup 16.

Lásky hra osudná Karel Čapek
Výstup 15.	Výstup 16.	Výstup 17.

Údaje o textu
Titulek:	Lásky hra osudná
Autor:	Karel Čapek, Josef Čapek
Zdroj:	https://search.mlp.cz/cz/titul/lasky-hra-osudna/4345518/
Vydáno:	1911
Licence:	PD old 70

Předešlí a Scaramouche.

Scaramouche přináší pistole, Dottore je prohlíží a nabíjí. – Scaramouche dvakrát přeměřuje na scéně vzdálenost dvanácti kroků, kterou označí křídou; mlčení. – Dottore podá jednu pistoli Trivalinovi, druhou Gillesovi.

SCARAMOUCHE: Nyní se každý postavte na své místo, zády k sobě; a jakmile budu veleti „tři“, obrátíte se rychle a oba zároveň střelíte. Oba zároveň, povídám.

TRIVALIN: Dobrá, začněme.

SCARAMOUCHE: Počkej, Gillese, hlaveň musíš držeti takhle, a prsty dej tak, a tady stiskni. Jen odvahu, Gillese, dopadne to dobře. (Je ve tváři celý přepadlý starostí.)

GILLES: Jsem hotov, Scaramouchi!

TRIVALIN: Začněme.

(Oba se postaví na vykázané místo zády k sobě.)

SCARAMOUCHE: Bůh s tebou, Gillese! (Chvěje se.) Jedna –

GILLES: Počkej, Scaramouchi! Kde je Isabella?

SCARAMOUCHE: Je vzadu a dívá se na tebe.

GILLES: Umru-li, drahý Scaramouchi, vyřiď Isabelle, že jsem ji miloval. Řekni jí, že nenajde větší lásky než lásku toho, kdo umřel pro ni.

SCARAMOUCHE (dojaté): Vyřídím jí to, Gillese.

GILLES: Neřekl jsem jí ještě, že ji miluji. Vyřiď jí to teprve po mé smrti, Scaramouchi, a řekni jí, že jsem umřel pro ni, že má poslední slova, má poslední myšlenka platila jí; řekni, že jsem umřel s jejím jménem na rtech.

SCARAMOUCHE: Spoléhej na mne, Gillese.

TRIVALIN: Začněme!

GILLES:

Mne včera pojal sen

tak sladce přeletný jak spící dívky dech,

o Isabelle byl, že pro ni umřel jsem,

a její sladký pláč se ronil bolestně

v mé rány zející, a já jsem vykřikl,

svou náruč rozepnuv: „Já nejsem mrtev již,

neb ty mne miluješ!“

SCARAMOUCHE (povzdechne).

GILLES: Ty jsi ještě zde, Scaramouchi? Řekni to Isabelle raději hned teď. Vyřiď jí, že umru pro ni.

SCARAMOUCHE: Myslím že to bude lépe až potom.

GILLES (vzdychá): Tedy až potom. Dottore, zahynu-li, otevřte tu perleťovou skřínku, co vozím s sebou; mám v ní nějaké rukopisy, tedy vydejte je v růžových atlasových deskách, na hladkém velínovém papíře a přiložte mou podobiznu, rytinku podle Watteaua. Nezapomeňte na tu rytinku.

DOTTORE (pohnut): Dobře, drahý Gillese, buďte bez starosti.

TRIVALIN: Nu bude to už?

GILLES: Hned, hned. Dottore, ořízka ať je zlatá. Pamatujte na tu ořízku.

DOTORE: Ne, Gillese, já nezapomenu.

GILLES: Co jsem chtěl ještě říci? Scaramouchi, nechtěl bys po mně nosit

mé šaty? Já myslím, že by ti slušely.

SCARAMOUCHE: Děkuji ti, dobrý Gillese. Budu je nosit.

GILLES: Na scéně?

SCARAMOUCHE: Na scéně, Gillese.

GILLES (obrací se): Já bych si ještě rád zahrál naposledy na housle.

TRIVALIN: Zůstaňte na svém místě!

GILLES (obrací se poslušné zpět): Nemohl bych se rozloučit s Isabellou?

DOTTORE: To nejde, Gillese, šetřte jejího útlocitu.

GILLES: Ach ano. Tedy aspoň se Zerbinou?

TRIVALIN: Začněme!