Lásky hra osudná/Výstup 11.

Údaje o textu
Titulek: Lásky hra osudná
Autor: Karel Čapek, Josef Čapek
Zdroj: https://search.mlp.cz/cz/titul/lasky-hra-osudna/4345518/
Vydáno: 1911
Licence: PD old 70

Trivalin s Isabellou, Dottore, Scaramouche.

TRIVALIN (zpitě):

Je někdo přítomen, kdo Isabellu chce? Ať přihlásí se jen!

SCARAMOUCHE:

Já, Trivaline, já,

ne, já ne, nýbrž on, Dottore Bourdalon,

chci řídi Baloard; toť učený je pán

a pravý šarlatán, jenž třikrát promován,

Dottore Berolán, chci říci Bourdalon.

Vše léčit umí on, vyhánět nemoce,

od dětí pomoci, Dottore Bolerád,

chci říci Baloard. On Isabellu chce,

ne, on ne, nýbrž já; on však ji léčit chce,

což v jeho stáří již mně zdá se nemravným.

DOTTORE:

Jen směj se starému, tak jako dávno kdysi

zlé děti v čítance se smály: Pojď sem, lysý!

Však medvěd sežral je –

SCARAMOUCHE:

A když je sežral, pravil:

Ty děti nezbedné jsem velmi dobře strávil,

však starce lysého, to přísahám vám, páni,

jen proto pustil jsem, že není vůbec k žraní.

Tak kniha učí ty, kdož toho nevědí,

že mají zhubeni být všichni medvědi,

a též že starcové ve věku mnoholetém

jsou lysí zpravidla a nebezpečni dětem.

TRIVALIN (k Isabelle): Ty miluješ mne, rci?

ISABELLA (v jeho náručí): Ó ano!

(Líbají se.)

DOTTORE:

Jak jsou šťastni!

Tak, vizte, příroda si nalézá své cesty.

To není nemravné, co přirozeno jesti,

a jenom v přirozeném hledejme své štěstí.

SCARAMOUCHE (na rampě):

Mé panstvo, slyšte mne, jen nelekejte se

a klidni zůstaňte; vždyť horší pohromy,

jak požár Tróje byl neb zkáza Sodomy,

se přihodily už než to, co řeknu vám:

hle – hoří divadlo! Již krovy praskají,

dým k nebi valí se a skvělé plameny

již, ejhle, stravují zde plafond nad námi.

Tož vstaňte pomalu a zvolna vyjděte,

jen klidně, pánové; z vás každý dámu chop

a k prsoum přiviň ji a vynes pozvolna,

bys službu konaje, si dobře sloužil sám;

jen prosím pomalu, jak ukazuji vám.

(Uklání se a s grandezzou odchází.)

DOTTORE: Kam, Scaramouchi?

SCARAMOUCHE (zastaví se):

Na stranu.

Tak, vizte, příroda si nalézá své cesty.

To není nemravné, co přirozeno jesti,

a jenom v přirozeném hledejme své štěstí!

DOTTORE: Scaramouchi!! Jsou věci – –

SCARAMOUCHE: Ale já nechci jít na stranu, Dottore, já chci jít jen stranou, aby ti dva zůstali sami. Proto jsem také posílal obecenstvo pryč, ale obecenstvo nemá tolik taktu, aby šlo na stranu, když vidí, že se herci na scéně milují. (Odchází za kulisy a mluví odtamtud.) Obecenstvo se prostě chová tak, že se v divadle znemožňuje. Já nebudu hrát. (Vyjde z kulis, v levé ruce veliký cestovní kufr, přes rameno cestovní pléd, pod pravým paždím kompletní Hugovy Bídníky, svou zamilovanou četbu, a v pravé ruce dýku.)

DOTTORE: Kam, Scaramouchi, kam?

SCARAMOUCHE: Vidíte přece, na záchod. (Vrací se.) Zapomněl jsem vzít s sebou ještě svůj deník. (Náhle se otočí na patě a utíká k východu, kde se srazí s Gillesem.) Gillese, převezmi honem mou roli! (Odbíhá.)

(Gilles vstoupí do popředí).