Lásky hra osudná/Prolog

Lásky hra osudná Karel Čapek
Osoby	Prolog	Výstup 1.

Údaje o textu
Titulek:	Lásky hra osudná
Autor:	Karel Čapek, Josef Čapek
Zdroj:	https://search.mlp.cz/cz/titul/lasky-hra-osudna/4345518/
Vydáno:	1911
Licence:	PD old 70

PROLOG:

Mé panstvo, dovolte, já představuji vám

zde tyto pány, než se sami představí

svým představením, třebaže já nejsem sám

jich představeným, ani představený vám.

Tož dovolte: Jsem Prolog

(uklání se)

a tito páni herci jsou. Já povídám,

že oni herci jsou, a na čem stojíme,

že jsou to prkna jen, jak račte nahlédnout,

a žádná živá zem; a tyto stromy zde,

to pouze malba jest, a toto rozkošné

(klepe na tvář Isabelly)

též není ruměnec: toť pouhé líčidlo,

a to zde pudr jest. – Já tedy pravím vám,

ti páni herci jsou a nechtějí vás klamat,

že jsou snad nevímco, tož něco lepšího

než pouzí artisté, jak jiní klamou vás,

když praví: Caesar jsem a já jsem Brutus, já,

já Antonius jsem a já jsem Julia,

to strom jest a to dům, zde pravá krajina

a toto země jest.

Tož dobře, povídám,

ti páni herci jsou a chtějí hráti vám.

Co chcete viděti? Vy chtěli byste snad

zde lásky růžové a sladké vidět hrát

neb drama nevěry neb vinu zločinnou

tak dobře sehranou, že slzy poplynou

a osvěží váš zrak, neb v boji života

jak těžce zkoušena je ženská čistota,

neb něco směšného, či jinak cokoli,

čím trpí hrdina, co vás však nebolí,

vše jedno. Tito zde však proto tady jsou,

by hráli před vámi hru lásky osudnou. –

Nuž páni aktéři, blíž prosím přistupte,

je čas vás představit.

Mé panstvo vznešené,

zde Peppe Nappa jest, jenž nazýván je Gilles,

náš talent lyrický, le pâle amant de la lune,

jenž v noci zrodil se pod Panny znamením,

když Měsíc bělostný byl právě v průchodu

se třpytnou Venuší; a proto dívčí je,

tak zvláštně pasivní a jaksi zdivený,

náš poetický duch, Gilles, jenž vám drahý buď

pro krásnou duši svou.

Mé vzácné publikum,

zde stojí Trivalin; je silný Trivalin,

toť živel epický, pln vášní bouřlivých,

mé dámy, Trivalin; on celým mužem jest,

jak tuto stojí zde, hle, s čelem skloněným,

vždy k činu připraven, mé dámy, Trivalin,

typ muže klasický.

A zde je Scaramouche,

mé panstvo, Scaramouche, náš talent komický;

já smím se chlubiti, náš blázen pravý je,

ne pouhá maska jen, v níž ukrývá se bol

neb moudrost, tendence či mravní apoštol,

jak jiní blázni jsou při nižším angažmá;

však pravé umění chce pravé blázny mít,

a tím je Scaramouche. Též jemu otevřete

svou přízeň vznešenou.

Zde, ctěné publikum,

to Isabella jest. Já nedím naivka,

též heroina ne, ni intrikánka ne,

jen ženou zovu ji. Tož pravím, ženou jest,

toť její celá hra. Vy ptáte se mne snad,

zda role komická, či tragická to je?

Já nevím, pánové. Vždy podle poměrů,

dle okolností hry. Však pro svou půvabnost

je lásky hodna vždy, ať tak jest, nebo tak,

ji tedy milujte.

A zde jest Zerbine,

to stará žena je a teta dívky té,

však sama nehraje.

Mé panstvo vysoké,

to zde je Dottore, jenž Baloardo zván:

je vpravdě učený a ve všem promován,

a tedy moudrý jest. Byl nejprv milovník,

a potom blázna hrál, a když teď zestárl,

je tedy mudrcem a trousí v druhých hru

své mravní maximy a stručné úvahy,

pro plnost ansámblu, by reprezentoval

zde jaksi tendenci a mravnost veřejnou.

Zde, panstvo, Brighella, též zvaný Fichetto

a Finochetto též, i Zane někdy zván.

Je, pardon, intrikán. Snad špatným zvete jej,

však u nás, na scéně, zlo užitečné je:

neb s vášní intrika se splétá zpravidla

jak nitě tkalcovy, a takto utkává

ty různé obrazce tak strašně složité,

jež zvou se osudy. Tož Zane dobrý je –

GILLES (vybuchne): Ten že je dobrý? Můj bože, jen kdybych nebyl tak slabý! Kdybych nebyl tak pasivní, jak říkal tady pan Prolog, já bych ho zabil!

PROLOG: Ale dobrý Gillese –

GILLES: Nemohu být dobrý. Prosím vás, nechte mne aspoň mluvit!

PROLOG: Ale Gillese, vy přece máte mluviti ve verších!

GILLES: Nemohu mluviti ve verších, a říkám vám, abyste mne nechal.

PROLOG: Ale proboha, pane Gillese, nechte těch soukromých záležitostí, aspoň před obecenstvem!

GILLES: Ne, právě ať obecenstvo slyší, jaký je Brighella, ať si udělá samo svůj úsudek o Zanovi! Ať ví o něm obecenstvo všechno, ať ví, že Brighella kreslí a píše pornografie a prodává je pod rukou, ať ví, že nás Fichetto očerňuje u ředitele, ať ví i něco jiného!

PROLOG: Ale nejdražší Gillese, to není pravda, nechte toho. Nebo aspoň předneste svou stížnost ve verších, jak se na vás sluší.

GILLES: Nebudu mluviti ve verších. Ať obecenstvo ví, že Brighella za provizi vodí k Zerbině venkovské pány a že Zerbine je přivádí k Isabelle!

TRIVALIN (hrozivě): Je to pravda, Gillese?

PROLOG: Ale není to pravda, pane Trivaline, jak můžete tak špatně o Zerbině smýšlet?

ZERBINE (vede Isabellu za ruku): Ale pánové, vždyť je to ještě dítě! Ona je tak nevinná, pohleďte, a tak pěkně rostlá! To já jsem ji tak vychovala. Já jsem její teta.

TRIVALIN: Vy nejste její tetou, Zerbine, a říkám, že vůbec lžete.

ZERBINE: Pro milosrdenství boží, pane Trivaline, já mluvím pravdu. Jakože věřím v Boha, je Isabella ještě pannou.

BRIGHELLA: Pannou, pannou! Kdo tomu nevěří, ať se zeptá tuhle Dottora.

DOTTORE (zmateně): Co to říkáte, Brighello? Jak bych to mohl vědět?

BRIGHELLA: Já nevím, Dottore Tedy ať se někdo snad zeptá Scaramouche.

SCARAMOUCHE (rovněž zmateně): Chraň bůh, já nic nevím; zeptejte se raději Brighelly.

BRIGHELLA: Já o ničem nechci vědět. Odpusťte, že jsem se vmísil do vašich záležitostí. Co mně je po tom?

PROLOG:

Nuže pánové, konec hádky, začněte raději hráti. Prosím –

mé panstvo, promiňte, že zdrželi jsme vás

tím sporem neplodným. Však nyní počne hra,

tak jak jsou všechny hry. Tož prosím věřte mi,

hra bude pohnutá a mezi extrémy

se budou bolesti zde srážet s vášněmi,

zlo s dobrem utká se a vážnost s humorem,

sen s pravdou srazí se a blázen s Dottorem,

jak u nás chodí to. Jen buďte laskavi,

a dojme-li vás co neb něco pobaví,

tím odměněni jsme, a nejdražší tou cenou

nám plaťte laskavě za hru –

– teď zahájenou.

(Uklání se a odejde. Ostatní herci ustupují do pozadí, jen Dottore a Scaramouche zůstanou vpředu.)