Krotitelé blesku

Údaje o textu
Titulek:	Krotitelé blesku
Autor:	Emil Musil-Daňkovský
Zdroj:	Malý čtenář, ročník XL. číslo 1
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Benjamin Franklin, Prokop Diviš

Upoutati blesk a učiniti jej neškodným bylo ode dávna snahou člověka. Ale nebylo mu to možné, dokud aspoň částečně nechápal rozmanitých výjevů přírodních. Ani učenci, na počátku nového věku žijící, nemohli vyzpytovati, v čem blesk vlastně záleží.

Teprve názor anglického přírodozpytce Watta, jenž v praskotu a světelných jiskrách tělesa elektricky vzbuzeného jakousi obdobu a podobnost ke blesku a hromu shledával, prolomil hradbu nesmyslných názorův, a za ním jiní neváhali tvrditi, že rozdíl mezi bleskem a jiskrou, vyvozenou elektrikou neb upoutanou v leydenské láhvi, nezáleží v ničem jiném než pouze v síle bleskové jiskry.

K nejzajímavějším výzpytům řadí se v té věci objevy Benjamina Franklina, duchaplného Američana. Již r. 1749 hlásal, že bouřka a severní záře jsou úkazy elektrické; také nabýval přesvědčení, že tyč železná, nahoře ostře zakončená a na stavení do nejvýše vztyčená, může elektřinu v bouřném mraku rozehnati nebo neškodně do země svésti, a že by tak, dle jeho mínění, bylo lze budovy i lodi uchrániti blesku.

Franklin konal své pokusy v červnu r. 1752, chtěje k nim použíti vysoké věže, kterou stavěli právě ve Filadelfii, kdež bydlel; ale nemoha se dočkati, až by věž byla dostavěna, umínil si užiti ke svému účelu draka dětského. I položil dvě tyčky křížem přes sebe, napial přes ně hedvábnou látku, která by na dešti lépe obstála než papír, a na konec delší tyče upevnil železný hrot. Jakmile viděl, že se chystá bouře, vyšel se svým synem za město na louku, kdež draka pustil. Šňůru měl při něm konopnou, na jejím konci klíč. Aby však šňůru nemusil držeti v rukou — což bylo nebezpečné — přivázal ji hedvábnou šňůrkou ke kolu, zaraženému do země.

Přešel mrak prvý — jiskra žádná; přešel druhý — ještě nic. Tu nadešel mrak o něco nižší předešlých; a hle, jednotlivá vlákna šňůry se zježila, zároveň ozval se jakýsi šustot — Franklin přiblížil ke klíči kotník prstu a — obdržel silnou jiskru. Rázem byl svou věcí jist, zejména když k jeho potěšení následovalo jisker víc a silnějších, neboť zatím deštěm navlhla šňůra a stala se vodivější. Elektřinou byla pak také leydenská láhev nabita a poskytla velmi citelné rány.

Na základě tomto zbudoval Benjamin Franklin r. 1760 svůj bleskosvod ve Filadelfii, kde však nebyl přijat s otevřenou náručí. Nevzdělané vrstvy lidu věřily, že bleskosvod jest dílo ďáblovo, vynález pohanské nevěry, ježto prý svým hrotem hněv boží přímo vyzývá; leckde staly se případy, že postavený bleskosvod musil býti se střechy sňat a mezi haraburdí uložen.

Zajímavé jest, že náš krajan, Čech Prokop Diviš, ze Žamberka rodilý a v Příměticích u Znojma jako farář usedlý, současně konal studia o elektřině, a první ze všech přírodozpytců dokonalý bleskosvod postavil již roku 1754, tedy o šest let dříve než Franklin. Ale souvěké lidstvo rovněž nepochopilo vynálezu Divišova, neboť i jeho farníci chtěli jemu jako nějakému čarodějovi faru sbořiti, čímž se stalo, že vynález jeho nedošel patřičného upotřebení. Diviš provedl zdařilé pokusy bleskosvodné u přítomnosti císařského dvora vídeňského a došel za ně vyznamnenání, Franklina jmenovala universita oxfordská doktorem r. 1762.