Kritika slov/XXXVI. Nej…

Údaje o textu
Titulek: XXXVI. Nej…
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 51.
Licence: PD old 70

Jedno z nej…oblíbenějších slov v kritice i životě je superlativ. Napořád můžete číst „největší český básník“, „nejznamenitější dílo naší doby“, „nejlepší humorista“ a tak dále, skoro jako v inserátech: „nejlepší lihuprostý nápoj“, „největší závod toho druhu“, „nej…“ a ještě „nej…“ bez konce. Žijeme ve světě superlativů. Avšak lihuprostý nápoj Alfa nebo Omega může být nejlepší, a přece není dobrý. Největší básník cářství trebizonského nemusí ještě být veliký, a největší humorista naší doby nemusí vůbec být dobrý; zkrátka, dobrý je lepší než nejlepší, veliký je větší než největší; a positiv je vážnější, absolutnější a závažnější slovo než superlativ. — Chce-li být nějaká žena nejkrásnější ve společnosti, je to ješitná koketa; chce-li být prostě krásná, koná klasické a bohulibé dílo. Chce-li někdo napsat nejlepší český román, dopouští se špinavé konkurence proti nejméně stopadesáti nejlepším českým románům; chce-li však napsati dobrý román, je jeho ctižádost veliká a počestná. Když Leibniz dokazoval, že náš svět je nejlepší ze všech možných, obhájil tím boha velmi pochybně; více by udělal, kdyby provedl (ovšem nemožný) důkaz, že náš svět je dobrý. Nic více než dobrý. Ach, jistě jsme vynalezli superlativy hlavně proto, abychom se kličkou vyhnuli těžkému zkoumání, jsou-li věci dobré, veliké a krásné; mluvíme v superlativech ne proto, že bychom rádi přepínali, nýbrž proto, že nemáme odvahu mluviti v positivech.