Kritika slov/XXII. Tvůrčí
| Kritika slov Karel Čapek | ||
| XXI. -ismus | XXII. Tvůrčí | XXIII. Příroda |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XXII. Tvůrčí |
| Autor: | Karel Čapek |
| Zdroj: | ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 29–30. |
| Licence: |  PD old 70 |
Toto slovo je obyčejně zápalnou obětí kritické chvály. „Tvůrčí“ dílo, „tvůrčí“ osobnost znamená prostě náramně silné uznání. Ale i když uznání je silné, myšlenka je slabá. „Tvůrčí“ znamená velmi mnoho pro boha, ale velmi málo pro člověka. Jediné, co víme o tvoření, je, že „stvořiti je z ničeho něco učiniti“. Podle všech zpráv a pověstí bůh stvořil svět, ale podle žádné pověsti se tomu neučil; nikde není psáno, že by to zprvu nedovedl, že by se ponenáhlu zdokonaloval a osměloval, počínaje slunci a konče blechami a lidmi, získávaje takto zkušenosti a obratnosti až k hotovému mistrovství; vskutku, jelikož tvořil z ničeho, nepotřeboval takové předchozí práce. Avšak člověk umělec nemá tak hladkou práci, neboť netvoří „z ničeho“; skutečnost, ze které bere svou látku, je tak velikánské „něco“, že umělec cítí se steskem: kdybych žil milion let, nebudu s tím hotov, nedokoukám, nedoslyším a nedocítím se všeho, co tu je. A toto „něco“, tato skutečnost je mu tak vzácná, že je bez sebe radostí, podaří-li se mu dostat jí kousek do svého díla. Malíř si nezahvízdá nad svým obrazem z radosti, že udělal tvůrčí čin, nýbrž z větší radosti, že vmaloval prostornou věc do plochy. Homér neměl takovou radost ze svého tvůrčího božství jako z hrdinského božství Achillova. Umělec je tak trochu jako plavčík na Kolumbově lodi, který vidí daleký břeh a křičí: „Země! země!“ Ten plavčík se snad nedomýšlel, že stvořil Ameriku; byl však první, kdo uzřel novou skutečnost. Plavčíkové, Kolumbové, umělci nejsou stvořitelé Amerik, nýbrž objevitelé a obdivovatelé skutečnosti. Je trochu pravdy v tom, že umělec nad jiné miluje sen, ale více je pravdy v tom, že nad jiné miluje skutečnost. — Anebo jest umělec jako dobrý truhlář. Dobrý truhlář vytváří z krásného dřeva krásný stůl; miluje krásné dřevo víc než nicotu, z níž by snad Čirým Činem dovedl vykouzlit stůl i se židlemi. Dobrý umělec vytváří z krásné skutečnosti krásné dílo; a kdyby tu krásnou skutečnost mohl objevit jen ve vlastním nitru, je to daleko více než tvůrčí nic. Jeho řemeslo není řemeslo boží.