Kritika slov/XLI. Duch doby
| Kritika slov Karel Čapek | ||
| XL. Třída | XLI. Duch doby | XLII. Politika |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XLI. Duch doby |
| Autor: | Karel Čapek |
| Zdroj: | ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 59–60. |
| Licence: |  PD old 70 |
Duch doby se vyskytuje v politice, světovém nazírání a jiných netrvalých věcech a znamená cosi, co je velmi záhodno míti; neboť „býti proti duchu doby“ je slovo hanlivé, které označuje omezenost nebo bláznovství, ne-li dokonce reakcionářství. Dbejte však, abyste říkali „duch doby“ a ne snad „moudrost doby“; „moudrost doby“ vůbec neexistuje, to slovo samo chutná přímo protismyslně, jako by moudrost neměla s dobou co dělat. Rovněž se neříká „rozum doby“ ani „ctnost doby“ ani „logika doby“ ani „pravda doby“ ani nic podobného. Tudíž „duch doby“ není ani moudrost, ani rozum, ani ctnost, ani logika, ani pravda, aniž co podobného; je to duch velmi zvláštní, neboť lidský duch podle každé víry přežívá člověka, kdežto duch doby nepřežije své doby a zaniká s ní s podivuhodnou dochvilností. — Duch doby! Zdá-li se vám, že máte příliš málo vlastního ducha, pořiďte si ducha doby; je inserován všude; avšak máte-li naneštěstí vlastního ducha, vzdejte se ho a pořiďte si raději ducha doby. Mít ducha jiného než ducha doby je buď přepjatost, nebo zaostalost; můžete si vybrat. Můžete si vůbec vybrat jako v konfekčním závodě: Ne, prosím, romantism už není, vašnosti, v duchu doby; letos se nosí jen tohle. — Jsou patrně lidé, kteří mají velmi důvěrný styk s dobou; vždycky se však myslelo o lidech moudrých a věřících, že mají velmi důvěrný styk s věčností. Některé myšlenky jsou v duchu doby — snad jsou tak dobré jako měkký límec; jiné však jsou v duchu všech dob a věků, a ty jsou snad tak dobré jako sám krk. — Duch doby má svou nenávist: více nenávidí ty, kdo jdou před dobou, než ty, kdo jdou za ní. — Kdyby duch doby věděl, že budoucnost bude jiná než on, proklel by ji; proto miluje nejvíc ty věci, které nepřečkají jeho dobu. — A kdyby se místo „duch doby“ říkalo pravdivěji a upřímněji „mínění doby“, bylo by to jasnější; a skromnější; a z obojího toho důvodu by se to přestalo říkat.