Kritika slov/XIV. Zobák

Kritika slov Karel Čapek
XIII. Pověra	XIV. Zobák	XV. Úkol

Údaje o textu
Titulek:	XIV. Zobák
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 21.
Licence:	PD old 70

Tímto slovem je míněno něco obzvlášť samorostlého a osobního. Proto říkají hudebníci, že skládají, jak jim zobák narostl, a malíři, že malují, jak jim právě zobák narostl; a vám, kterým nenarostl žádný domýšlivý, veliký, osobní zobák, nezbývá než se po případě podiviti hříčkám přírody, že zatím co tomuto hudebnímu originálu vyrostl zobák Smetanův, onomu malířskému geniu vypučel zobák jaksi připomínající dejme tomu Slavíčkův. Příroda je mocná a podivínská. — Kdybych se však mohl dohovořiti s ptáčkem, který mi občas zpívá před oknem, myslím, že by mi sdělil: „Zpívám, ano, ale ne proto, že mi narostl zobák, nýbrž proto, že mne strašně plní láska. Umění, pane, není věc zobáku, nýbrž věc srdce a dar boží. Bůh je tík tík tíuití, tio rio trrr to to to nétia tík. Toto jest veliké tajemství, nezávislé na zobáku, nýbrž na duši.“ Nemohu se vsak tak dobře s tímto ptáčkem dorozuměti, a proto jen naslouchám, jak zpívá. Zdá se mi opravdu, že svým zpěvem nemíní nic bůh ví jak osobního a originálního. Že se sice velmi těší ze své písničky, ale nikoliv z velikosti a osobní podivuhodnosti svého zobáku. Jeho umělecké poslání je zpívat a nikoliv míti zobák. Osobní zobák je výsadou lidských umělců.