Kritika slov/IX. Návrat k někomu

Kritika slov Karel Čapek
VIII. Žádné „vy“	IX. Návrat k někomu	X. Povinnost

Údaje o textu
Titulek:	IX. Návrat k někomu
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 16.
Licence:	PD old 70

Přes tu chvíli bývá slyšeti po národech: „Zpět k veliké minulosti! Vraťme se k otcům!“ Francie má své návraty ke klasicismu, Němci se vracejí jednou ke Kantovi, jindy k romantice a zase jindy k Tacitovým Germánům, a my sami, jelikož nejsme o nic horší než ostatní, se vracíme k Smetanovi, Alšovi, Nerudovi a nevím komu ještě. Tato nostalgie je typická pro chvíle slabosti. Máme snad jíti ku předu? Co tam? V budoucnu není jediného pevného bodu, jediné zaručené hodnoty; všechny možnosti jsou snad už vyčerpány, vše nás zklamává a sami už si nedůvěřujeme. Ach, tedy raději zpět, k nepochybným a nesmrtelným hodnotám; raději zpět než jepicově žíti ku předu! Zpět ke kořenům! – Avšak (máme-li už zůstati při kořenech) nechceme-li „ke kořenům“ jako cizopasní červi, co s nimi chceme? Vrací se list nebo květ či větev ke kořenům? Naopak, spíše kořen se vrací ke květu, jímž kdysi býval. Jádro nevypouští nový kořínek z nostalgie, nýbrž proto, aby jeho očko se slepě hnalo vpřed. Heslo kořenů je „vpřed“ — jiného poučení příroda nedá. Nebo „návrat k tradici“: pod tím slovem se myslí, že tradice je něco hotového a neměnného. Ale což je-li tradice živá jako sám život? Co mi je platno toužiti „zpět k síle mého dlouhověkého dědečka“? Snad — mohu mít tu důvěru — žije ve mně jeho tradice dlouhověkosti; ale tu mi nezbývá než zkusit to a žít ku předu až do osmdesáti osmi let. Snad v nás žije bez počtu národních tradic; musíme to zkusit tím, že budeme žít, tvořit a prospívat — zdar je před námi, ale nikoliv za námi. Pravá důvěra v tradici je: „Je s námi, vše je hotovo, s pánem bohem ku předu!“