Krátká příručka hornolužické srbštiny/Přízvuk
Krátká příručka hornolužické srbštiny | ||
Dělení slov | Přízvuk | Rozdíl mezi horní a dolní lužičtinou |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Přízvuk |
Autor: | Josef Páta |
Zdroj: | PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | 1920 |
Licence: | PD old 70 |
Přízvuk v hornolužické srbštině jest stálý jako v češtině a spočívá vždy na první slabice slova : sława (sláva), Łužica (Lužice), nahromadźić (nahromaditi).
Jednoslabičné předložky strhují přízvuk na sebe: na tebje, při tebi (u tebe), ke mni (ke mně), bjez tebje (bez tebe), na skale (na skále), před cyrkwju (před kostelem), pod dubom (pod dubem), nad měru (nad míru, neobyčejně). Jednohláskové předložky splývají při výslovnosti se svým slovem: z procha (z prachu), k tebi (k tobě), w haće (v rybníce, w není ani slyšet), z nanom (s otcem).
Bezpřízvučné jako v češtině jsou a) jednoslabičná zájmena: mi (mně), mje (mne, mě), ći (ti, tobě), će (tě), sej (si), so (se);
b) jednoslabičné částice: a (a), zo (že), -li (-li), hač (až), pak, wšak a pod.