Údaje o textu
Titulek: Kouřimsko
Podtitulek: Jeho přednosti a potřeby
Autor: Josef Penížek
Zdroj: Národní listy, roč. 65, č. 127. s. 1
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 09. 05. 1925
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Molitorov, Kouřim

Také čeští deníkáři měli májovou slavnost. Konali ji první neděli květnovou, o níž také jinde slaví 1. květen. Konali ji pod jarním nebem, v tiché přírodě. Zajeli do Molitorova, střediska to pilného, také však plodného ovocnářství, v kraji pro ně jako stvořeném, chráněném proti studeným větrům severním a nabízejícím se takřka vlahému dechu jižnímu. Jsou to končiny málo známé, ale nadmíru půvabné v době, kdy širé rozlehlé lány bělají se, jako by je byl posypal cukrem nebo chmýřím pampelišky, nebo chuchvalci bavlněnými, nebo jako by byl napadal na ně hustý, tvrdý sníh. Pohled na tisíce stromů, oděných rouchem Vesniným, jest uklidňující. Oko spočine rádo a dlouho na prostorném obraze jednobarevném, na němž Flora rozprostřela svůj půvab a své krásy. Zajisté, mnoho přispěla lidská práce celým desetiletím. Věnovala ji těmto sadům rodina Veselých. Nynější její hlava je podnikatel a pracovník bystrý, vytrvalý, má smysl a srdce pro domovinu, porozumění pro její potřeby a čilý zor pro možnosti pokrokové. Možno povědět o něm, že je hospodářský duch a vůdce celého obvodu. Divák je překvapen zprávou, že v jeho zahradách, kterýmžto hromadným slovem zvány jsou též aleje, zaměstnáno je sto lidí v létě i v zimě opatrováním kmenů. Jest odborník, jehož věhlas sahá přes hranice naší vlasti. Kromě této speciality pěstuje tři jiné ještě. Výrobu dobré marmelády, jahodnictví ve velkém a keramiku, jež se zabývá skoro výhradné rourami a taškami, které rozvážejí se odtud daleko do Čech.

Vedle něho působí zde blahodějně ještě velkostatkář druhý, Lonský. Oba pracují svorně a shodně. Bez řevnivosti. Druh přejíce druhu. Výslednice jejich námah je prosperita kraje v leckterých odvětvích. Jejich zámky nejsou od sebe valně vzdáleny. Každý je stavěn jiným slohem. Než obě ty budovy jsou jako vysílací stanice, ze kterých sálají hojné energie. Takových mužů, jako jsou tito dva, přáli bychom všem českým okresům. A jako jsou pečlivě pěstovány jahody, třešně a višně, tak ošetřovány jsou bděle též lesy. Procházka jimi je rozkoš plícím, zvyklým pražskému vzduchu. Jsou nevyčerpatelný akkumulátor zdravé atmosféry: Jenom nerad opouští je člověk, aby sestoupil do nížiny, rozparcelované v louky a pole. Také na nich milo je dlít, ale na rozhraní hájů a nepřehledných ploch, pokrytých stromy, které jsou nyní ve stadiu bělostném, budou - brzy v zeleném: a potom v červeném, kde vůně pryskyřice se spojuje e parfumem, jejž vydává sněhový obal tisíců třešňovek, je požitek opravdu vzácné ojedinělý. Sem bychom poslali všechny lidi, prahnoucí po krátkém osvěžení. Tady je více, než na jiných místech, doporučovaných pro dobu květů.

Třetí ve spolku jest okresní starosta Říha. Stará se skutečné o celý okres. Převzal po předchozím režimu sociálně demokratickém nemilé dědictví. Musí napravovati jeho chyby hospodářské. Daří se mu to pomalu. Přirážky byly podstatně sníženy. Ale potřeby jsou veliké. Stát uvalil na sampsprávu veliká břemena. Staví sice silnice, ale jejich správku zůstavil autonomním korporacím. Okres kouřimský zaměstnává 66 cestářů a jeho roční výdaj na silnice dosahuje milionu korun. Nynější předseda okresní správní komise jest agrárník. Ale stranictví svoje odstavuje, kde a kdy jde o celek. Nepovažuje se za předbojníka vlastního tábora, nýbrž za kurátora celého obvodu. Proto je ctěn a vážen všeobecně. Při poslechu jeho výkladů zalétá duch bezděky do minulosti. Vynořuji se vzpomínky na záslužnou činnost a působnost okresních parlamentů. Co vykonaly vše pro zdar a zvelebu nejbližší domoviny, ale co vykonali zvlášť a co dobyli si zásluh nespočetných, nezměrných a neověnčených v práci pro národ a jeho posílení!

Snad někdy dějepisec ocení náležitě podíl těchto zastupitelstev o zvelebu naší vlasti české. Snad zůstaví věkům potomním památku na drobné, nevýstižné však dílo sborů těch, bez něhož bychom nebyli měli při svém osamostatněni posic opěrných, jež jsou v bilanci předválečné položkami vesměs positivními.

Kouřim je malé město venkovské se slavnou minulostí, postrádající záruk existence a zabezpečené budoucnosti. Obyvatelstvo je dbré, čilé, přičinlivé. V čele správy městské je 75letý starosta Rosa, junný a svěží. Nese břímě komunálního pohlavára statečně. Obec žije svým samostatným životem, ale tomuto životu nedostává se pružin a výživy odjinud. Jest jako kolo, které se točí svojí silou, které není však pohybováno řemenem, jenž je pojí k velikým střediskům. Kouřim nemá komunikace, bez níž je dnes každé místo téměř odříznuto od světa. Lokálka, zasluhující vpravdě jména „vlečná dráha“, vozí tempem skoro hlemýždím do Peček a zpět. Spojení na druhou stranu, k Černému Kostelci a dále k Říčanům, je projektováno již přes 30 let. Třikráte shnily již kolíky, jimiž vytčena trať. Byl hřích neprominutelný, že věc se zanedbala před válkou. Po válce je ztížena nedostatkem peněz. 30 milionů je výdaj, který za nynější tísně finanční nelze snadno likvidovat. Interesenti jsou odkazováni na lepší časy. A přece dány jsou všechny podmínky k zaměstnanosti takové příční spojky: přírodní, zemědělské, průmyslové. Tato transversálka, která je nezbytností, která je netoliko místní, také však státní nutností, měla by styk se třemi velikými liniemi železničními. Peníze pro takovou stavbu stejně potřebnou jako výnosnou, pro takovou investici plodnou zajisté se najdou, bude-li v železniční správě naší republiky smysl a porozumění pro vlastní úkoly a pochopí-li se tam, že dlužno pokračovat a to bez průtahů tam, kde přestalo Rakousko. Území tak pracovité a dělné, jako je zdejší, odstrkovati, má následky povážlivé: zůstavuje tisíce v zaostalosti, roztrpčuje všechny, bez rozdílu stavu a zaměstnání, ženo je do radikální nespokojenosti, béře jim, čeho potřebují stejně jako motyky a rádla. Nelze dosti důtklivě doporučiti vládě, aby sobě povšimla tohoto zjevu a zjednala nápravu co nejdříve — nikoli nějakým novým plánem nebo novou pocbozí komisí, nýbrž rozhodným počinem a hotovým skutkem. Při tom nepřipomenuli jsme ani krás okolí, jež vabi v každém létě Pražany k pobytu a jež by získalo rozhojněnou frekvencí.

Četné jsou památnosti kouřimské. Věž, jejíž zvony jsou obráceny za trest, že obec neuvítala dosti pokorně nějakou „císařskou Výsost“, starožitný chrám s novým triptychovým oltářem, zrestaurovaná brána, která nezbourána nerozmyslně pro průjezd dvou povozů vedle sebe, jako se stalo, žel, na dvou místech v Táboře, a městský park, docela zvláštní. Zařídil, založil, upravil a vybudoval jej na baštách, jež vinou se kolem Kouřimě a jsou dobře zachovány, vrchní rada Lešovský v několika letech. Snesl sem zvláštnosti květeny japonské, orientální vůbec, s láskou, odbornou znalostí, trpělivostí a přičinlivostí, hodnou všeho uznání. Zde se ukazuje, zač jest jedinec, a co zmůže tvůrčí mohutnost i člověka, který nedisponuje plným vakem.

Vedli nás z Českého Brodu do Molitorova, potom do Kouřimě přes bojiště llpanské. Mohyla tam vystavěná jest jako mohutný vykřičník, týčící se do širého kraje. Je výstrahou všem, kdož přijdou na toto posvátné kolbiště, aby z osudů, jež ae odehrály tady v posledních dnech května r. 1434, sobě odnesli poučení, k jakým katastrofám vedou nesvornost, rozkol a bratrský boj, že našemu malému národu je třeba shody, družnosti, jednoty a nejen v dobách utrpení a bídy, nejen když nad námi sviští karabáč a metla, nýbrž také v dobách šťastných a klidných, ve kterých národové rádi sami pořádají sváry, nejsou-li do nich uvrženi cizinou. Za tohoto dojmu, po historické, instruktivní přednášce kolegy Miškovského, jsme opustili návrší, na kterém poražena také česká demokracie, položivše na kámen, hlásající věkům, co se zde stalo, věnec. Jako důkaz povděku a radosti naší, že smazány jsou Lipany, smazána je Bílá Hora.