Knihovna pohádek/Podvedený lišák
| Knihovna pohádek | ||
| O Palečkovi | Podvedený lišák | Modrý plamínek |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Podvedený lišák |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Marianské dítko; O Palečkovi; Podvedený lišák. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | Praha 1899 |
| Licence: |  PD anon 70 |
| Index stran | |
Podvedený lišák.
Cestovali spolu zajíc a liška. Bylo to v zimě, ani travičky nebylo viděti a ani myš v poli se nešustla.
„Jest to hladová doba!“ řekl lišák zajíci, „žaludek mi hladem kručí.“
„Ba,“ řekl zajíc. „Sám bych se hlady zakousl, kdyby to šlo.“
V tom spatřili z daleka přicházeti selské děvče. To neslo na ruce košík, z něhož vycházela lišce a zajíci vstříc příjemná vůně čerstvě pečených housek.
„Víš li co?“ řekl lišák, „polož se na cestu a stav se mrtvým. Děvče odloží koš a bude chtít tě zvednouti, aby mělo zaječí kůžku, neboť z těch dělají rukavice; já mezi tím odnesu koš a smlsneme si.“
Zajíc učinil dle rady lišákovy a převaliv se tvářil se mrtvým; mezitím pak lišák skrčil se za sněhovou závěj.
Děvče přišlo, spatřilo čerstvého zajíce, majícího všechny čtyři roztáhnuty, odložilo skutečně koš a shýblo se po ušákovi.
Nyní vyskočila liška, popadla koš a uháněla s ním rovně přes pole, v tom i zajíc oživnul a dal se za svým průvodcem. Tento však nijak se nezastavoval, a nezdálo se, že se o housky míní děliti, nýbrž dával na jevo, že je sám chce sežrati.
To zajíce velmi rozzlobilo.
Když přišli právě k nějakému rybníčku, řekl zajíc k lišákovi:
„Což, abychom si opatřili nějakou rybí pochoutku? Měli bychom potom ryby i chléb výražkový jako velcí páni. Ponoř ocas svůj trochu do vody a ryby, které nyní beztoho nemají mnoho k snědku, zakousnou se do něho. Avšak pospěš sobě, než-li rybník zamrzne.“
To se lišákovi zamlouvalo, sestoupil k rybníku, jenž právě zamrzal, vstrčil tam svůj ohon, a za malou chvíli byl tam ohon pevně zamrzlý.
Tu vzal zajíc koš a před samým nosem lišákovým housku za houskou pohodlně požíral.
A když dojedl řekl lišákovi:
„Počkej tu až do jara, až bude rybník táti!“ a obrátiv se uháněl pryč a zamrzlý lišák štěkal za ním vztekle jako hafan na řetěze uvázaný.