Kniha lesů, vod a strání/V den větrný

Kniha lesů, vod a strání
Stesk na jaře	V den větrný	Zpěv země

Údaje o textu
Titulek:	V den větrný
Autor:	Stanislav Kostka Neumann
Zdroj:	NEUMANN, Stanislav Kostka a Josef ČAPEK. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Bláznivý větře z tohoto dubna,
říkám si píseň o Heřmanu z Bubna
z teplé své sednice zíraje v dál.
Oblaka bílá na modrém nebi,
jako ty myšlenky v bujné mé lebi,
letí a letí za lesů val.

Oblaká bílá a oblaka šedá
— to ty jsi, větře, jenž pokoje nedá —
hrají si s tebou a se sluncem:
děvčice nezbedné, děvčice bílé
— zrodila, zhltne je větrná chvíle —
laškují se zlatým milencem.

Řekni však, větře, křídla zda mají,
že se z nich práší až po našem kraji,
když do nich pereš mladicky rád?
Či je to těl jejich bělostné chmýří,
které jim ohnivost milence víří,
a jež k nám slétá s jich ukrytých vnad ?

Bláznivý větře, dubnový větře,
veselý cval tvůj až k srdci se vetře
s veselým sluncem a s oblaky.
Říkám si píseň o Heřmanu z Bubna,
směji se vločkám z tohoto dubna,
tvořícím marnivé povlaky.

Na mladé trávě zostřují zeleň,
říkám si s tebou: Člověče, neleň,
co nám již může nějaký sníh!
Pučící habříky proměnil v břízky,
k srdci však nesmí, a květen je blízký,
v myšlenkách udatnost, radost a smích!