Kniha lesů, vod a strání/Továrna

Údaje o textu
Titulek: Továrna
Autor: Stanislav Kostka Neumann
Zdroj: NEUMANN, Stanislav Kostka a Josef ČAPEK. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955,
Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70

Trochu jsme pili, trochu debatovali
ve smutně žhavém městě pod verandou kdesi.
Tak člověk někdy čertu svíčku zapálí…
A teď se vracím tiše k dědinám a v lesy
 měsíčnou nocí.

Zčeřený luny kotouč v řece houpe se
jak s bledým usmíváním šťastný utopenec.
Sní v dřímajících domcích děti o lese.
A zvolna vrchů spících kučeravý věnec
 za mnou se svírá.

Jdu chladnou nocí k ránu, nocí měsíčnou,
van z lesů polévá mé zvadající tělo…
Však proč ty elektrické oči práce žhnou,
proč továrna tu zdvíhá pravoúhlé čelo
 na kraji lesů?

Je nová, tvrdá, jasná, pyšně vypjatá
a tiše horoucí i ve svém polosnění,
jako když v tichu svátém vášeň nesvatá
bdi s přivřenými zraky. Soucitu však není
 s kořistí její.

Na všechny strany sune lesklá chapadla,
kypící plíce kraje šedým sněhem rosí,
a v tlamu dunící, jež dolů zapadlá,
ze stráně raněné jí lana stravu nosí
 ve dne i v noci.

Oh, steré hlasy tajné v šumu jako žel
a sovy pískající, řeka, která šplouchá,
si jistě vypravují: Přišel nepřítel.
Los budou metati o kraje cudná roucha
 pánové práce.

A pfece divná krása, krutá, epická
z těch střech a komínů, z těch zdí a oken vane,
a v noci měsíčné, jež krajem stříbro tká,
tu člověk rozdvojen a fascinován stane
 před dílem lidským.

Vím: ruce cizácké a zištné hanebné
lačnými pařáty si půdu přidržuji
a všechnu cudnost křehkou, prsy velebné,
tajemství klínu sladká mrzce znásilňují
 milostné zemí.

Vím také: nad vší zkázou člověk užasne,
až zvolna vystřízliví z opojení zlatém.
Zrak krví podlitý mu znaven pohasne,
o štěstí půjde prosit v odhodlání svátém
 k znecténé matce…

Však přesto cítím krásu hmoty výbojné,
jež prostou účelností pyšně vyzbrojena.
V noc elektrických očí prudký plamen žhne,
a bílá, rozložená, chlípná jako žena
 továrna dříme.