Kniha lesů, vod a strání/Se složenými vesly
| Kniha lesů, vod a strání | ||
| Pytláci | Se složenými vesly | Listopad mezi buky |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Se složenými vesly |
| Autor: | Stanislav Kostka Neumann |
| Zdroj: | NEUMANN, Stanislav Kostka a Josef ČAPEK. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, Moravská zemská knihovna v Brně |
| Licence: |  PD old 70 |
… es durchweht mich ein Erkennen, |
Složil jsem vesla. Po vodě loďka kolébá se a plyne.
Je řeka tu klidná, jak hluboký rybník mezi blízkými břehy,
kde vrbové pruty k olšové větvi chmelová liana vine,
kde s šedého stříbra vrbových houštin list padá jak slza něhy.
Složil jsem vesla. V soumraku, v mlhách podzimní píseň hyne.
Hladové noci nám upíjejí malátný půvab denní,
jenž velké své štěstí v slunečním jasu bez tepla poznává stěží,
po lesích strání plameny hasnou v zimomřivém chvění:
bůhví, kde ptáci jsou, kde květin všechna semena leží.
Složil jsem vesla. V soumraku, v šedi život je zapomnění.
V mokvavém chladu na loďce sedím… jako by nebylo lidí
za těmi mlhami, za těmi lesy, jako bych tady byl doma
pod olšemi k vodě skloněnými, kde parma vousatá slídí,
srn, jež jdou pít sem, ryb a kavek bratr s vyschlýma rtoma.
Myslím si: Zašil jsem, ať kdo chce, co kde chce a pro kohokoli sklidí.
Od divokých břehů šílených měst přišel jsem k vodě a lesům,
já, který se uěim teď chápali jich nedůvěřivost k lidem,
já, který se naučil rozuměli jejich nejmenším hlesům
a daleko lidi býti Šťasten i trpěli s jejich klidem;
svých včerejšků neznám a svoje zítra zpívám na vrších vřesům.
Od člověka k člověku nesmírná cesta a ještě nedojdeš k cíli;
se stromy a balvany, s travou a řekou, se zvěří, s hmyzem jsem jedno.
Chci, aby bory, louky a vody voněly z dnů mých a chvílí:
jsem zde teď, haluzka domácí půdy, hrouda a já jsme jedno,
pro sebe jsme se narodili, abychom sobě žili…
Složil jsem vesla. Stíny se stýkají. Jak je všechno krásné!
I pomalé zmírání znavených krajů pro zimní klid a spánek,
jenž přichází se slibem širých ploch, jež bělostné jsou a jasné.
Loďka se kolébá. Hladinu čeří po proudu studený vánek.
Zde šťastný život pohádkou není, zde se šťastně i hasne.