Údaje o textu
Titulek: XVIII
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 58-77.  
Licence: PD old 70

Toho dne navečer dívala se paní napjatě do zrcadla. Je ještě krásná? Kolik dnů bude ještě krásná? A pro koho?

Vila byla vězením. Její muž žil vedle ní jako pozorný nepřítel. Jeho ostré šedé oči mívaly často výraz, který ji lekal. To ve chvílích, kdy se domníval, že není pozorován. Zrak jeho, jindy chladný, vzplanul pak na okamžik zlověstným plamenem.

Nebylo v něm lásky… Nebylo v něm nikdy lásky… Jak se to stalo? Vinila se také. Ale na věci se nedalo nic změnit.

Dny míjejí, týdny míjejí, měsíce míjejí. Děti rostou a vzdalují se. Paní je překvapuje při tajnostech. Co bude, až dorostou a vzdálí se úplně? Její život zchudne úplně, říkala si. Žárlila předem na vše, co jí vezme její děti: na Otíkovy kamarády a Liduščiny družky; na ženy, jež bude milovat syn, a na muže, jenž jí vezme dceru.

A dny míjely, týdny míjely, měsíce míjely. — — Stála před zrcadlem v lehkém nočním oděvu, půvabná a krásná; ale její rty křivil bolestný úsměv a její oči, krásné a smutné tolika hloubkami, se tázaly: Jak dlouho ještě?