Údaje o textu
Titulek: XVI
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 58-77.  
Licence: PD old 70

Nikdy nemilovala paní vily Dobré naděje tolik hudbu. Hladila něžně její raněné srdce; opojovala aspoň, nedovedla-li utišit. Byly to zvláště housle, které volaly jakýs nesmírný stesk, kterého se nemohla vzdát. V takovém okamžiku zapomínala na vše; okolí pro ni neexistovalo. Té zimy nevynechala v městě jediný koncert.

V takových chvílích opojení se jí zdálo, jako by ji tóny písně něžně líbaly; jindy ji zase vášnivé, strhující zvuky nesly jako pírko do daleka. Zavřela oči a oddávala se té smutné rozkoši. Ale byl hrozný okamžik, který ji všemu vracel: potlesk, který provázel konec. Jeho brutálnost působila jí strašnou muku. Toužila nechat vyznít vše tiše a teskně, zmírat posledním chvěním ještě dlouho, když už sluch neslyší. — Být sama! Slyšet sama jedenkrát to smutné zmírání —