Klíč/XII

Klíč Viktor Dyk
XI	XII	XIII

Údaje o textu
Titulek:	XII
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 58-77.
Licence:	PD old 70

Děti už spaly, když se vrátila do vily.

Připlížila se tiše po špičkách k jejich loži.

Spaly klidně; jejich pravidelný dech byl jediným slyšitelným zvukem v pokoji. Ve tmě neviděla jejich tváře (rozžehnout světlo nechtěla, aby je nevzbudila). Domnívala se však, že vidí růžové líce malých spáčů. Pojal ji smutek. Jak by snesla, aby na ni hleděly jako na vinici? To by byl konec.

Konec? Bránila se té myšlence. Ale ač absurdní a krutá, neustále se vracela. Bylo nutno se rozhodnout. Volit.

Poprvé po tolika vášnivých dnech přešlo opojení a mrazivá skutečnost ovanula její srdce. Její láska byla úskalí; ať aspoň ti drobní spáči neztroskotají s ní. Muž přece něco tuší, třeba neznal jistoty. A netuší~li, není možné, že zítra bude vědět? Stačí náhoda, jako dnes. Chodila denně lehkomyslně po kraji propasti. Snesla to, poněvadž ji nenapadlo hledět dolů; nyní však, jakmile pohlédla, přemůže ji závrať.

Děti žádají a ona jim nedovede odříci. — Sbohem, krásné večery, opojující chvíle, prchavé okamžiky rozkoše a štěstí, tak draze kupované. Její volba je učiněna. Rozhodla se zde u lože dítek. Jen tak nebezpečí pomine.