Klíč/IV

Klíč Viktor Dyk
III	IV	V

Údaje o textu
Titulek:	IV
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 58-77.
Licence:	PD old 70

Paní vily Dobré naděje mluvila, jako by vše bylo za ní. Láska i život. Usmívala se mírně a shovívavě jako stařena, která vše chápe a v nic už nevěří. Vodila své děti jako zřejmé usvědčení odešlé mladosti; bylo až cosi koketního v tom tak akcentovaném mateřství.

Někdy však jako by její léta uletěla, odvanuta jarními větry. Byla hravé a skotačivé dítě. Z matky stávala se náhle sestrou. Její oči se zaleskly mladistvou radostí. Odložila všechnu rezignující moudrost dřívějších chvil. Usmívala se na vše, děkujíc, že se na ni vše usmívá.

Rejdila s malou Lidkou a Otíkem do udýchání. Starý, mručivý Řehoř, muž, jehož úkolem bylo zcivilizovat bývalou pustinu, hleděl na paní vily, jako by ji nepoznával. Jeho těžkopádná chápavost byla zmatená. Hm, hm, broukal.

Pán vily Dobré naděje nechápal ostatně tyto přechody rovněž. Neodepřel si mnohdy posměšné glosy. Paní se pak náhle zarazila, úsměv z jejích rtů mizel a ona přecházela v obvyklý moudrý svůj tón.

„Bylo to pošetilé?“ ptala se. A nečekala na odpověď, dodávala zase už rozšafná a vážná:

„Bylo!“