Když valčík zní… (Vodička)
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Když valčík zní...[red 1] |
| Podtitulek: | (Výrobce a půjčovna: Primus-film.) |
| Autor: | František Vodička (jako VO.) |
| Zdroj: | Filmový kurýr, roč. 3, č. 40. s. 3 |
| Vydáno: | 4. října 1929 |
| Licence: |  PD old 70 |
Je to románek lásky operetního tenoristy, jak vysvětluje podtitulek, který je náhodou velmi výstižný pro tento film, sladký jako ta románová láska a bojující stejnými prostředky o úspěch jako opereta. Operetní tenorista, který se již nabažil nepřehledné řady milenek, zamiluje se do prostého venkovského děvčátka, poněvadž u něho nalézá to, co mu ty druhé nemohou dát: nezkažené mládí. (Jak řídký zjev dnes u děvčat i u tenoristů!). Zamiluje se, je milován, ožení se a je šťasten. Mrak, který se objeví na manželském nebi v podobě bývalé milenky, jeho partnerky v operetě „Veselá vdova“, se ovšem při šťastném konci roztrhá a šťastným novomanželům kyne neméně šťastná budoucnost... Režisér Oldřich Kmínek slibuje si, jak se zdá, od toho líbivého a laciného genru mnoho, když je to již druhý film po mnohem hodnotnějším a silnějším „Kainově znamení“; zbývá však otázka, jak by to s českým filmem vypadalo, kdyby se dělaly samé takové filmy... V rámci tohoto sladkého námětu zacukrovali si jako párek hrdliček Václav Norman v roli operetního tenoristy a Anita Janová[red 2], představitelka nezkaženého mládí. Bronislava Livia poctivě se snažila zkalit jejich manželské štěstí a Josef Rovenský sehrál svého lesníka-otce přesvědčivě i ukázněně. Brabcova fotografie lepší se v interiérech. Výprava architekta Mecery, který si také ve filmu architekta zahrál, přiléhavá. Potlesk při předvádění svědčil, že se tento líbivý film také líbil. Délka 7 dílů 2600 m.