Karel Varhánek

Údaje o textu
Titulek:	Karel Varhánek
Autor:	Ferdinand Menčík
Zdroj:	Kalendář Čechů vídeňských na rok 1894. Ročník III. Vídeň : Klub rakouských národností, 1893. s. 41–43. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Carl Warhanek

Důmyslností průmyslovou vynikal ode dávna národ český, a jména jako Václav Červený, František Wiesner a j. známa jsou po všech vlastech českých. I znamenitými obchodníky honositi se můžeme, a velkoobchodnické některé firmy jako Alois Oliva jmenují se všude s pochvalou. Obě tyto vlastnosti shledáme v muži, jenž od mládí svého bydlí ve Vídni, a jehož pověst ne pouze v Rakouském mocnářství, ale i v cizině jest rozšířena. Jest to Karel Varhánek, velkoobchodník ve Vídni.

Narodil se roku 1829. v Polné, kde otec jeho byl měšťanem a později po několik let purkmistrem. Vychodiv tamější školu obecnou dán byl ve dvanácti letech na kupectví, a když se vyučil, odebral se do Vídně, kde byl zaměstnán jako kupecký mládenec. Seznal záhy, že mnoho se mu nedostává, aby vzdělal se na řádného obchodníka, a proto pilností svou hleděl nedostatky své vyplniti. Učil se jazykům cizím, a aby lépe se vzdělal, navštěvoval praktické přednášky na ústavě polytechnickém. Theoretické vědomosti doplňoval i zkušeností praktickou, a záhy postřehl, jaký rozdíl jest mezi malým obchodem a obchodem velikým. Když nabyl tak většího rozhledu, stal se cestujícím v jednom velkoobchodě, při čemž naskytnula se mu příležitosť, aby procestoval nejen země rakouské, ale i ruské a turecké, všude jsa znám jako muž rozšafný a poctivý. Skrovné služné své ukládal v tom úmyslu, aby mohl se státi samostatným obchodníkem. Při tom přemýšlel o tom, kterak by výroba některých věcí v obchodě přicházejících dala se i v Rakousku zavésti, a k tomu použiti hleděl zkušeností, jež na svých cestách cizinou nabyl.

Již r. 1861. založil svůj vlastní obchod ve Vídni, který během času povznesl na velkoobchod, jenž nyní požívá jména světového. Hned toho roku založil v Napajedlech na Moravě ústav, kde počal z kravského sýra vyráběti rozličné druhy sýra podle způsobu francouzského, švýcarského a švédského, což záhy se osvědčilo, že již roku 1864. zřídil ve Strážnici novou továrnu, a potom roku 1870. třetí v Suchdole.

Zdar podniku a stále se množící spotřeba konserv druhu rozličného přivedla Varhánka na myšlénku, zda-li by se nedalo použiti i bohatství rozličných ryb, které obsahuje moře a zvláště záliv isterský. Výrobou konserv mořských ryb mohla nejen chudému obyvatelstvu v Istrii poskytnuta býti hojná výživa, ale i dosti značné sumy peněz, jdoucí za sardinky, sardelly a jiné připravované ryby do rukou zvláště továrníků francouzských a vlašských, mohly zůstati v zemi; mimo to zlaciněním připravených ryb mohla obyvatelstvu poskytnuta býti laciná náhrada nejen za maso obyčejné, ale i chutná. Byly sice již roku 1861. v Gelse na ostrově Lesině a v Rjece učiněny takové pokusy, které nezdařily se dílem pro nevhodný způsob výroby, dílem i proto, že závody nemohly se pustiti v konkurenci s výrobky cizími. Avšak to ho neodstrašilo a založil r. 1872. jednu továrnu v Barcole u Terstu, a druhou v Gradu, ve kterých podle způsobu obchodníků ve francouzském městě Nantes sardinky počal připravovati a tak se zdarem, že potom francouzský výrobek z Rakouska docela vypudil. Potom zařídil ještě třetí továrnu v Isole a teprve po něm založeny od jiných podnikatelů podobné továrny v Rovigně a ve Dvině. I pro úpravu ryb z moře severního založil novou továrnu v Suchdole. —

Abychom při této příležitosti seznali podstatu celé úpravy ryb mořských, ke všeobecnému poučení sdělujeme něco o fabrikaci pověstných sardinek. Hojnosť ryb v zátoce Terstské jest dosti značná; při samotném ostrově Visu vyloví se jich ročně 10—12000 sudů, které v továrnách hlavně se zpracují. Sardelky loví se za tmavých nocí od května až do srpna, a oprávněno k tomu jest obyvatelstvo čtyř ostrovů Lissy, Lesiny, Brače a Korčuly; mimo tento čas smí každý pouze ve svém okresu ryby loviti. Hned v polovici března vysýlají jednotlivé obce stráže, aby příval ryb k pobřeží ohlásily. Užívá se k lovu dlouhých sítí čili vlaků, jež mají na starosti tři bárky či lodě, osazené 15—18 muži. Bárky tyto vyjedou z prvu do širého moře, kde nějakou chvíli zůstanou státi a mezitím na nich rozdělá se oheň, který daleko široko rudou září hladinu mořskou osvětluje. Pozorně dívá se do hladiny „světlostroj“ (luminator), jenž každý pohyb ryb bedlivě sleduje, a když pak houf rybiček světlem sem přilákaných dostal se k lodím a zahrnut byl vlakem, veslují zvolna bárky ke břehu, aby se ryby nepoplašily. Když k pobřeží se blíží, hodí se ještě kus smůly do ohně, který vyšlehne a hned bývá uhašen, a v tu chvíli na pobřeží zapálena hranice nová, aby světlem ryby dále ke břehu přivábila. Nyní, když je rybáři dostali do vhodného místa, vlekou bárky vlak vždy dále a úžeji, že ryb se v něm hemží takové množství, až hladina vodní od nich se leskne, a tak ukončují svou dnešní práci a s hojnou kořistí vrací se ke břehu.

Od nich je kupují továrny, platíce tisíc kusů po 3—4 zl.; rybáři ovšem čásť lovu ponechávají si k vlastní výživě. V továrně počne pravá práce s rybami, které projdou sedmnácterými rukami, než se dostanou v plechových krabičkách na labužníkův stůl. Při tom hlavním pravidlem jest čistota ve všem, neboť malým opomenutím naložené sardinky mohou se zkaziti. Rybičkám nejprve se usekne hlava a vykuchají se, načež se umyjí, nasolí, a uloží do košů, odkud po osmi dnech se vyberou a opět v mořské vodě umyjí. Nyní nastrkají se na rožně, vždy po 150 kusech a suší se buď na vzduchu nebo v uzavřitém místě teplým vzduchem. Potom kladou se do kotlů olejem naplněných a tu se vaří; užívá se oleje provenského, který jest lepší než olivový olej dalmatský, ale ovšem také výrobu zdražuje. V továrnách Varhánkových se olej vaří pomocí páry; do kotle, na jehož dně nalézá se trochu vody, aby v ní nečistota se usazovala, pohružují se ryby na rožních, tu se naposled očistí a uvaří. Potom je kladou na stoly zinkem pokryté a ukládají se do krabiček z bílého plechu anglického, jež v továrně samé se dělají. Krabičky různé velikosti, ale nejmenší mající po pěti rybičkách, kladou se do sudu olejem naplněného a po 24 hodinách se zaletují.

Nyní zbývá ještě velmi důležitá práce. Hotové krabice kladou se ještě jednou do sudu naplněného vodou, a tato zahřívá se až na 100°; vzduch obsažený v krabičkách se rozpíná a krabici nadme, ale když potom ochladne, nabude krabice prvotní své podoby. Toť důkazem, že jest krabice dobře uzavřena; krabice, které ochladnuvše zůstávají nadmuty a propouštějí olej, dávají se jako nepotřebné stranou. Tak vyrábí se ročně daleko přes million krabic, které dostačují úplně domácí spotřebě.

Že sardinky nezobecněly dosud a nestaly se dosud náhradou lacinou za jiné maso, jak původcové fabrikace zamýšleli, toho jest příčina ta, že úprava jest ještě nákladná. Lov sice a čistění, při čemž nalézají výživu často celé rodiny i s dětmi, nejsou drahé, avšak olej, a potom dříví z daleka přivážené jakož i cizí plech zdražují všechno tak, že dosud není možno je laciněji prodávati.

Výrobky továren Varhánkových již roku 1873. na světové výstavě dobyly si všeobecného uznání; tehdy byl Varhánek sám povolán do komisse výstavní jako znatel zboží konservního. Za své pak zásluhy o povznešení rakouského průmyslu vyznamenán byl r. 1888. řádem císaře Františka Josefa I. a udělen mu záslužný kříž s korunou.

Podnikavostí svou nabyl nejen veliké cti, ale i jmění, kterého, zůstávaje svoboden, používá hojně k dobročinným darům, zvláště na své rodné město Polnou nikdy nezapomínaje. Toto jmenovalo jej roku 1882., kdy slavil pětadvacetileté trvání svého samostatného obchodu, čestným občanem a pozdravilo jej zvláštní deputací i odevzdalo mu skvostnou adressu. K. Varhánek zařídil v Polné nákladem svým sirotčinec a chudobinec, úhledné to stavení jednopatrové o sedmi oknech, a tak stal se dobrodincem svého rodiště, které k svému rodáku s chloubou pohlíží. Také mezi námi ve Vídni znám jest jako šlechetný podpůrce dobročinných a národních našich podniků, a jako muž, který trvaje stále při práci zahřívá ze vzdálí přízní svou k dobru obecnému směřující činy.