Otevřít hlavní menu
Údaje o textu
Titulek: K bytové krisi
Autor: Alois Rašín
Zdroj: Národní listy, roč. 62, č. 1, s. 9
Vydáno: 01.01.1922
Licence: PD old 70

Předvánoční zasedání Národního shromáždění zabývalo se zase bytovou krisí. Kdo slyšel vsak referáty a řeči při prodloužení zákona o ochraně nájemníků, neubránil se smutnému dojmu. Může-li se s místa, kde má se hleděti do budoucnosti s vyššího národohospodářského a státního stanoviska, po tříletých zkušenostech tvrdit, že umělé udržování činží na nízkém stavu nepůsobí nepříznivě na stavební podnikání, pak je to buď demagogie, nebo úmyslné přehlížení národohospodářských pouček a zákonů.

Totéž ministerstvo sociální péče, které udržuje činže ve starých domech na předválečné výši, stanoví činže v nových domech, na nichž je dluh státem garantovaný. A stav je pak tento: za pokoj a kuchyň ve starém domě platí se 600 K, z toho činí daně s přirážkami 50 %, takže činže čistá jest 300 K. V domě novém, jehož činže jsou osvobozeny na 50 let od daní a přirážek, je stanoveno nájemné za pokoj a kuchyň na 3000 K, čili 10krát výše, než čistá činže v domě starém.

Proč se tak děje? Poněvadž dům, jehož stavba stála před válkou 120.000 Kč s výnosem pouhých 12.000 K, stojí nyní 2 miliony. 80 % z toho zaručí stát, podnikatel musí dáti 20 %, čili 400.000 Kč. Ministerstvo sociální péče musí stanoviti 10násobnou čistou činži starého domu, nechce-li vehnati stát, který se teprve nedávno zbavil miliardových doplatků na mouku, do miliardových doplatků na anuity v nových domech.

Jak může při tomto stavu věcí uvažovati podnikatel? Je přirozeno, že za chvíli požene se útokem, aby činže v nových domech byly sníženy. Již dnes se o to namáhají družstva. To však znamená pro podnikatele, že ze svého investovaného kapitálu nedostane zúročení, že 400.000 K, které vloží do stavby podnikatel, budou ohroženy, poněvadž ten, kdo bude dům kupovat, bude ho kupovat dle výnosu. Bude-li tento výnos zmenšen, klesne cena domu a podnikatel ztratí na investovaném kapitálu.

Ale také peněžní ústavy nebudou míti ochoty půjčovati do novostaveb. Spravují přece jmění svěřšené a poknd se zabývají hypothekárním obchodem — spořitelny, záložny, hypothečnl banky a do jisté míry pojišťovny — musí uložiti svoje kapitály bezpečně, nechtějí-li spořitele připraviti o důvěru v sebe a eventuelně ztratiti mobilitu a utrpěti ztráty, které by je vehnaly do konkursu. Proto za jistou hypothéku budou pokládati výnosnou hodnotu novostavby dle činží ve starých domech, v našem přikladě 12.000 K, kapltalisováno na 5 % 240.000 K a zvýší tento výnos nejvýše o ½, takže dvoumilionový dům odhadnou si dle činší ve starém domě na 320.000 K, čili půjčí do 1. pořadí 50 %, t. j. 160.000 K. Všecky další půjčky nad tento obnos udržují se jen garancií státní.

Zvýšení činží ve starých domech znamenalo by samo sebou zvýšení těchto prvých hypothek. Připustíme-li na př. zvýšení činží ve starých domech o 200 %, je jasno pro peněžní ústav, že nemůže klesnouti činže v nových domech pod toto niveau. Poněvadž je dům nový osvobozen na 50 let od daní, bude pohledávka peněžního ústavu do té doby zaplacena a 2milionový dům bude odhadnut dle výnosu 36.000 K na 720.000 K a poněvadž předpokládá se další zvýšení, ocení ústav dům na 1 mill. K a půjčí 500.000 K. Kdyby byly zvýšeny činže o 500 % ve starých domech, došlo by se teprve k tomu, že by mohl býti dům, jehož stavební hodnota je nyní 2 mill. K, také výnosově odhadnut na 2 mil. K, poněvadž je jasno, že pod toto všeobecné niveau činže neklesnou.

Majitel starého domu, jejž jsme uvedli jako příklad, měl by činži hrubou 72.000 K, čistou po srážce daní a přirážek 36.000 K, majitel nového domu udržel by činži 72.000 K čistou (poněvadž je jeho dům na 50 let osvobozen od daní a přirážek), mohl by z výnosu platit úrok a anuitu, umořiti si dům tak, že by byl kryt i pro případy stoupání valuty a klesání stavebních nákladů při nově stavěných domech.

Myslím, že je jasno z těchto výnosů, že je udržování nízkých činží ve starých domech přímo brzdou a překážkou stavebního ruchu, že stát je hnán do neznáma, bude-li garantovati 80–95 % stavebního nákladu.

Namítne se ovšem ihned, že by pak dům, vystavěný před válkou za 120.000 K, měl výnosovou hodnotu 720.000 K a bouřiti se bude proti obohacování majitelů domů. Opět jeden veliký omyl, kterému i někteří vážní národohospodáři podlehli. Nepočítá se naprosto s tím, že opravy a úpravy domů starých jsou nevyhnutelně nutné, ale také drahé, a to dražší, než při novostavbách. Průběhem 20 let již před válkou na opravách, úpravách dle moderních požadavků a udržování domu ve stavu k obývání plně způsobilém vynaložiti se musilo tolik, co stál dům, když byl postaven. Jestliže nyní uvážíme, že opravy jsou ještě dražší než práce při novostavbě – kde vše děje se ve velkém a a lehčeji než při opravách bez přerušení bydlení – dále, uvážíme-li, že za války nemohly býti opravy prováděny v čas – nebylo dobré fermeže pro nátěr, nebylo cementu, nebylo dříví, nebylo tašek atd. – a tím domy zpustly více, než by se stalo, kdyby opravy mohly býti provedeny v čas, uvážíme-li, co by stálo uvedení na dřívější stav koupelen – kde odňata měděná kamna – a prádelen – kde odňaty měděné kotle – nahražení mosazných částic od klik počínaje, a pochopíme, mnoho-li by tyto investice činily. Avšak tyto investice jsou 25krát tak drahé, jako před válkou, takže investovaný kapitál velmi rychle naroste na obnos, který není ani polovicí ceny novostavby. Nebojte se, nedarujete jim nic. Majitel domu má mimo to také právo připočítati si k ceně domu ztráty úroků ze svého vloženého kapitálu, když doplácí od r. 1915 na běžné udržování domu na základě rozkazu státu.

Že nyní se velmi málo opravuje a upravuje, situaci bytovou jenom zhoršuje a není jistě žádoucí, aby obyvatelnost starých domů se zmenšovala. Příčina však, proč poměrně málo provádějí se důkladné opravy starých domů, spočívá právě v tom, že nelze si při nízkých činžích opatřiti úvěr na provedení oprav, neboť je úplně nejisto, zdali bytový úřad opravy uzná za nutné a povolí přiměřené zvýšení činží. Na takové riskantní podnikání nepůjčují peněžní ústavy a tak staré domy pustnou dál. Zvýšení činží znamenalo by zvýšení výnosu a možnost zadlužitelnosti na tyto nutné opravy.

Pro každého, kdo nestojí, obklopen jsa davem, a dívá se na věci aspoň z vikýře, je jesno, že otázka zvýšení činží není otázkou majitelů domů a nájemníků, nýbrž otázkou státu, všeho podnikání, otázkou bonity peněžních ústavů a hypothečních papírů. Dnes peněžní ústav nevydobude svoji knihovní pohledávku ani vnucenou správou ani dražbou, leč by si koupil dům sám na ¼ % výnos. Při vnucené správě žádá ihned vnucený správce od vymáhajícího věřitele veliké zálohy na provedení nejnutnějších oprav, zálohy, které nebudou zaplaceny z výnosu domu. A při dražbě nenajdou se kupci, kteří by zaplatili za sešlý dům obnos, který jim nic neponese.

A nyní přijde k tomu i dávka z majetku a – z přírůstku. Zní to jako výsměch, jako špatný žert, že parlament může donucovati majitele domu, aby přiznával zvýšenou hodnotu svého domu proti ceně předválečné, ale současně nutiti ho, aby bral jen předválečnou činži ve znehodnocených korunách. Ale takových věcí je více v této říši, kde vládne zloba, nenávist, bezradnost a prostřednost.

Kdo se ujme onoho 1 milionu majitelů činžovních domů, kteří s rodinami representují 4 miliony občanů tohoto státu? Ne v zájmu jejich, nýbrž v zájmu nerušeného hospodářského vývoje státu? Kdo tento poslední zbytek konsumentských subvencí odstraní a uvolní dráhu úpravě měny, jež není možna bez svobodného tvoření cen?

Vláda stojí bezradně, nemá ambice, aby řešila a rozřešila tento palčivý problém spravdelivě, methodicky, ač o methodě a vědeckosti stále mluví. Parlament je v zajetí demagogických hesel. Většina jeho dobře ví, že tento stav je neudržitelný, že povede ke katastrofě, ale když ono se nic neřeší dřív, než když je bezprostředně před katastrofou.

Pomáhejte tedy všichnni občané státu sami. Nemstěte se státu za činy neb nečiny vlády a parlamentu. Majitelé domů, přistupte ke svým nájemníkům a smluvte s nimi zvýšení činží a oznamte to vládě. Budou mezi nimi slušní, kteří se zastydí, že platí z krámu 1000 korun ročně a svému pomocníku 1200 K měsíčně, budou mezi nimi gentlemani a budou mezi nimi sobci. Ale zjistěte si to. A pak každý zvlášť obraťte se na peněžní ústavy, které mají na vašem domě hypotheční pohledávky a zeptejte se jich, co míní – spravujíce jmění svěřené a sirotčí – učinito pro vás, abyste mohli udržovati dům, který tvoří pro ně jistotu, v dobrém stavu. Zeptejte se jich, co míní dělati pro vás, abyste mohli zaplatiti dávku z majetku!

A jděte ke svým nájemníkům, a zeptejte se jich, kolik odebrali stavebních losů, dali-li svým dětem pod vánoční stromek třeba jen pětinu losu za 100 K, zdali v době rodinných svátků s vděčností vzpomenuli státu, který je chrání před výpovědí a obstarává jim pětkrát lacinější byt, než mají ti, kdož bydlí v nových domech. Pátrejte po tom, zdali si vydobyli morální základ pro tato privilegia. Zeptejte se ministerstva financí, mnoho-li losů za 1 miliardu bylo prodáno a mnoho-li jich obzvlášť bylo prodáno o prvních vánocích po jich vydání. Stát má povinnost zkoumati, zdali na vaše útraty nechtání nehodné, sobecké, kteří sami bydlíce, nemají srdce pro nebydlící.

Obraťte se všichni na berní správy s dotazem, zda posečkají vám bezúročně daň činžovní s přirážkami po 3 leta, abyste mohli do pořádku uvésti své domy a zavažte se zaplatiti je pak v 15 ročních lhůtách. Vláda a parlament, zařaďujíce do rozpočtu desítky milionů na podporu stavebního ruchu, osvobozujíce novostavby na 50 let od daní a přirážek, mají přece morální závazek dbáti o to, aby v pořádku byly domy staré, z nichž desítky milionů berou na dani činžovní.

Učiňte za to státu službu. Pomáhejte při ukládání daně z příjmu. Státem subvencovaní nájemníci mají dvojnásobnou povinnost řádně platiti daň z příjmu. Při nedostatečnosti našich berních správ mnoho jich vůbec uklouzne. Udělejte pro berní správu seznamy těch, kdož mají nad 6000 K ročních příjmů. Má je každá služka, když počítáte stravu. Je to také pro vás důležité. Byl již takový návrh, aby zvýšení činží dálo se dle výše příjmu, uznaného při ukládání daně z příjmu. Snad to budete potřebovat při zvyšování činží. A pak: jak záslužná byla by statistika, kolik nájemníků těšících se ochraně státu, má mnohem větší příjem, než majitel domu, často malý pensista, dělník, skromný úředník, jenž z úspor postavil si domek, v němž má jednoho neb dva nájemníky.

Udělejte seznamy těch, kteří dávají části bytu do podnájmu za lichvářské platy. Neboť tyto lichváře stát také chrání!

Dělejte všecko pro stát, je věčný a je váš. Pamatujte pro odvrácení katastrofy, která v bytová krisi přijde, zůstane-li vláda indolentní a parlament demagogický. Ale vy dělejte všecko, abyste nemusili si vyčítat, že trpně přihlížejíce, pomáhali jste ke katastrofě. Zastaňte se státu proti vládě, proti parlamentu. Jeho zájem je vaším zájmem a to dává vašim činům morální sílu, která u odpůrců schází.