Křepelka a Davídek
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Křepelka a Davídek |
| Podtitulek: | čili spor o arcibiskupského srnce. (Před soudem odvolacím.) |
| Autor: | Ignát Herrmann (jako —on) |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 28, č. 48. s. 6 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 17. 02. 1888 |
| Licence: |  PD old 70 |
Pan Křepelka, t. j. lesní příručí arcibiskupského velkostatku břežanského a pan Čeněk Davídek, hostinský, obecní radní, člen školní rady atd. v Dolních Jirčanech jsou prý velicí nepřátelé, tak že — jak svědci Josef Dvořák, vdova Auersperková a j. udali — Křepelka dokonce vyjádřiti se měl, že se na Davídkovi pomstí a o právo honební ho připraví.
Panu Davídkovi totiž prý není na světě nic milejšího, než může-li si vyjíti do revíru a nějakého ušáka nebo třeba i kozu — t. j. srnčí — si zastřeliti. Pro tuto svou zálibu je také členem honebního družstva jirčanského.
Příručí Křepelka udal na Davídka, že v revíru arcibiskupském dne 6. června minulého roku zastřelil srnce v ceně 14 zl., jejž pak do Prahy dovezl a zde prodal. Výpověď Křepelkova byla podporována výpověďmi některých lesníků a četníků.
Že to byl Davídek, dokazoval Křepelka zvláštní okolností. Přišel prý řečeného dne do lesa a tu spozoroval, kterak jistý muž chopil se pušky, kdesi v roští uschované a prchal prý. Na útěku, aby mohl pohodlněji prchati, odhodil muž kabát, jejž Křepelka zvedl a prohlížel. A hle, kabát byl prostřelen několika broky. Tu prý se Křepelka upamatoval, že Davídek postřelen byl as před dvěma lety od pytláků a byl přesvědčen, že prchající muž je Davídek a prostřelený kabát že je týž, jejž měl na sobě tehdáž, když byl střelen.
Davídek však rozhodně popíral, že by byl býval dne 6. června v revíru a odvolával se na několik svědků, kteří mu dokazovali alibi, jinými pak svědky dokazoval, že řečeného srnce střelil teprv dne 7. června a sice v revíru, v němž mu přísluší právo honění jako podílníku honitby jirčanské. Pokud se prostřeleného kabátu týkalo, tvrdil, že měl tehdáž, kdy byl postřelen, jiný kabát na sobě a také jej předložil.
První soudce, t. j. c. k. okresní soud v Jílovém neuznal důvody Davídkovy dostatečnými a uznal ho vinným přestupku krádeže, pro nějž ho odsoudil ke třínedělnímu tuhému vězení, posty zostřenému.
Z tohoto rozsudku odvolal se Davídek a včerejšího dne řízeno bylo o jeho odvolání u zdejšího zemského trestního jako odvolacího soudu, jemuž předsedal rada pan Lipavský. Obžalobu zastával substitut st. zást. p. Vyšín, obžalovaného Davídka hájil pak pan dr. Julius Nejedlý, jemuž se průběhem řízení podařilo přivésti na jevo tolik vývodních okolností, že žaloba na Davídka vznesená, valně byla otřesena.
Zajímavou episodou byl při líčení tom okamžik, kdy Davídkovi oblečeny byly oba staré, prostřílené kabáty, z nichž jeden odhodil onen muž, který prý panského srnce střelil a panským důchodům odcizil.
Skutečně zdálo se, že »rány« na kabátech vzájemně se kryjí, z čehož zástupce žaloby dovozoval, že Davídek tehdy, kdy byl postřelen, měl oba ty kabáty na sobě. Davídek musil se také svléci, aby se dokázalo, zdali stopy broků v kabátech shodují se s ranami na těle Davídkově. Tento důkaz nezdařil se docela, neboť z veliké části byly jizvy Davídkovy na jiných místech, než dírky po brocích na kabátech. Po delším projednávání a horlivém i přesvědčivém hájení dra. Nejedlého přidal se soud k vývodům tohoto a sprostil Davídka obžaloby i trestu. — on.