Jubileum kanonisace sv. Tomáše Akvinského

Údaje o textu
Titulek:	Jubileum kanonisace sv. Tomáše Akvinského
Autor:	Jan Křtitel Snížek
Zdroj:	Čech, roč. 48, čís. 270. 2. října 1923, s. 5. Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	02. 10. 1923
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Tomáš Akvinský, Autor:Antonín Cyril Stojan, Autor:Eugen Kadeřávek, Autor:Franciszek Gabryl

Letos na podzim bude tomu 600 let, kdy učitel církevní sv. Tomáš Akvinský byl prohlášen za svatého. Bylo uveřejněno v „Čechu“, že akademie sv. Tomáše v Římě hodlá tuto památku oslaviti. Jsem také thomista a zabývám se filosofií křesťanskou již čtvrt století, ale u nás v Čechách je renaissance katolická teprve v začátcích a tak i filosofie křesťanská dosud má málo přátel. Když zesnulý pan prelát Tumpach poslal mi všecky tehdy vydané spisy polského thomisty Gabryla,^{[red 1]} universitního profesora v Krakově, vybral jsem si „noetiku“, tedy materielní logiku, a tu jsem také přeložil. Rukopis byl odeslán panu prelátovi, on jej také korrigoval už v roce 1912, ale spis v mém překladu vyšel teprve loni 1922 nákladem Cyrillo-Methodějské Matice v Olomouci.

V úvodě k tomuto překladu zmínil jsem se o neothomismu u jiných národů, ale i o našem, v němž i naše křest. filosofie našla své pěstitele. Brněnský pan kanovník Pospíšil, který první vydal český thomistický spis (I. díl jeho „Filosofie“), psal mi r. 1902, abych jen kráčel svou cestou, že mi nikdo ani on poraditi nemůže, protože to není jeho obor. Měl jsem tehdy myšlenku, kterou jsem s panem Kar. Pospíšilem sdělil, jak by thomistická theologie a filosofie mohla spojiti aspoň katolické národy slovanské.

Od té doby se mnoho změnilo. Světová válka učinila veliké změny, Slované nabyli svých práv, osamostatnili se a s nimi i národ náš. Stykem s cizinou, zvláště s národy slovanskými, změnily se i u nás poměry, takže ona má myšlenka, sblížiti národy slovanské vyznání katolického na poli křesťanské filosofie, by se mohla nyní přiblížiti k svému uskutečnění. Máme v Praze odbor křesťanské akademie, který se zabývá vědou katolickou katexochen, máme Matici Cyrillo-Methodějskou v Olomouci, máme své znamenité odborníky, prof. Vajse, biskupa Podlahu a j., kteří jsou nadšení slovanofilové a znateli staroslovanského jazyka. Udržujeme styky s jižními Slovany, máme mši sv. glagolskou, máme styky s katolickými Poláky, tedy proč by se nemohlo dále pracovati, aby křesťanská filosofie přiblížila ještě více k sobě nás, slovanské katolíky? Když jsem psal prof. Gabrylovi do Krakova o autorisaci jeho knihy, psal mi, že on též měl ztrátu s vydáním svého spisu, ježto také u Poláků není filosofie kresťanská nejoblíbenější, ani u nich neschází nepřátel Církve, kteří nelení proti katolickým knihám a spolkům bojovati. Ale měl radost, že u nás též pěstuje se křesťanská filosofie a s ní slovanská vzájemnost, vždyť my, slovanští katolíci, jsme se dosud mnoho neznali. Poláci byli ve třech říších, Slovinci od Němců, Chorvati od Maďarů pronásledováni, nemohli kulturně se povznésti, ač i Slovinci i Chorvati mají intelligenci a Chorvati docela i svou akademii věd a umění měli. Dnes je vše jiné, Jugoslavie s námi spojena, může i styky v tomto směru rozšířiti.

Jsou zde jednotlivci, kteří představují tyto snahy. Když dnes padly státní přehrady, jež dosud nás Slovany dělily, může se ve vzájemnosti slovanské jíti dále, může se specialisovati tento styk i o křesť. filosofii. Pan arcibiskup olomoucký Antonín Cyril Stojan o hodně ideu Cyrillo-Methodějskou posunul ku předu. Právě v Olomouci je centrum této myšlenky, sdružiti ideou Cyrillo-Methodějskou Slovany vyznáním sobě nejbližší, ale i schismatické Srby, Rusy a ostatní v Orientě bydlící bratry slovanské.

Já pěstuji styky s Poláky, mým přítelem je prof. Gabryl, který vydal soustavu učení thomistického ve znamenitých spisech, z nichž ukázku jsem podal r. 1922 v překladě jeho noetiky. Vedle Gabryla jest to prof. Marian Morawski, jehož spis „Filosofia a jej zadanie“ (Úloha filosofie) právě dekončuji. Ač nemá moderní filosofy (Nitsche, Wurdt, Euken, Förster), přece kniha jeho je psána tím bystrým slohem, který jen francouzské knihy vyznačuje tím jejich espritem. Dá-li Pán Bůh, snad i tato kniha spatří světlo světa, jen aby knižní obchod dostal se z té dočasné stagnace, do níž jej poválečné poměry zavlékly.

V Pánu zesnulý slavný náš thomista Kadeřávek, bývalý rektor Karlovy university a profesor filosofie na české theologické fakultě v Praze, sepsal soustavu učeni Aristotelicko-thomistického. Ve 3 dílech podal celé učení filosofie křesťanské a dočká se vydání souborného svého životního díla. Kadeřávek napsal ještě mnoho jiných filosofických spisů a pojednání a užívá své vědecké terminologie, která se poněkud liší od obvyklých výrazů, než u nás dosud právě tato terminologie není ustálena, každý jinak základní pojmy vyjadřuje. Tak Kadeřávek důsledně všude užívá slova bytec (byt, bytost), má sloh kostrbatý, ač vědecký, ale přesně dovede ony thomistické distinkce vyjadřovati. Kadeřávek je první český křesťanský filosof, který vydal soubornou soust. všech odvětví nauky thom. a jeho spis tvoří základ dalšího vývinu scholastické vědy u nás. Před několika lety, tuším v roce 1921, byl jsem návštěvou v želivském klášteře, kde tento učenec trávil svá léta, naplněná stářím a slávou a kde též dokonal svůj život, neopomenul jsem jej v jeho cele navštíviti, kde jej nalezli mezi jeho knihami. Mluvili jsme též o jeho spise, který nedávno před tím vyšel, a opakoval jsem mu slova, jež napsal zesnulý profesor Šulc do „Obnovy“, kritisuje jeho dílo. Nemohl jsem než obdivovati se jeho bystrosti a duševní svěžesti při jeho vysokém stáří. Kadeřávek byl ve svém živlu a zmínil se též o letošním jubileu kanonisace sv. Tomáše Akv.

„Bude to v r. 1923 na podzim, kdy celý katolický svět bude vzpomínati dne svatořečení sv. Tomáše Akvinského, a kdy jistě bude se slaviti pro jeho osobní vlastnosti a jeho nesmrtelná díla, která nám zanechal. Snad i u nás něco se podnikne, máme také mnoho mužů, kteří jeho filosofií a theologií se zabývají.“

„Ano, pane profesore,“ já na to, „snad i u nás se něco učiní, vždyť máme korporace, jichž je to povinností.“

Když jsem se zmínil o svých polských přátelích, také thomistech, zazářily jeho oči a řekl: „Což Poláci, ti mají ducha církevního a také mají své lidi, dobré katolíky, kteří něco takového dovedou oceniti. Ale u nás! To víte, nežli se uzná práce z tábora katolického, to hned tak nejde! — Jsem už stár a sotva se dočkám toho jubilea, ale vy mladší jděte po těch cestách, které jsme vám my starší ukázali.“

Kadeřávek s Pospíšilem a Kachníkem tvoří trojici prvních českých neothomistů, k nímž řadí se mnozí jiní, kteří mají zájem na tom, aby snahy sv. Otce Lva XIII. o vzkříšení filosofie scholastické potkaly se se zdarem i u nás, v naší republice.

P. Jan Snížek.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Sjednoceno psaní a opravena vícekrát se opakující pravděpodobná tisková chyba Gabrzl na Gabryl.