Jeremiáš a jeho „Pláč“/3
Jeremiáš a jeho „Pláč“ Jar. Jivanka | ||
2 | 3 | 4 |
Hlava třetí.
1Já jsem muž, jenž jsem viděl ponížení — holí hněvu jeho.
2Mne k běhu povzbudil a dal mi kráčeti — do tmy a ne ku světlu.
3Vskutku na mne obrátil a otočil ruku svou — každého dne.
4Padlo maso mé, — a kůže má obestřela kosti mé.
5Vystavěl na mne a obemknul mne — hořkostí a soužením.
6Dal mi bydleti v temnostech — jako mrtvým na věky.
7Obehnal mne a nevycházím, — těžkým učinil železo mé.
8Poněvadž jsem křičel a o pomoc volal, — učinil je modlitbou mou.
9Obehnal cestu mou kameny, — stezky mé převrátil.
10Medvěd, úklady strojící mně, On, — lev ve skrýších.
11Cesty mé odbojného a roztrhal mne, — učinil mne zmalátnělým.
12Kráčel luk jeho, a postavil mne — za terč šípu.
13Uvedl v ledviny mé — syny toulce.
14Byl jsem smíchem všemu národu svému, — zpěvem strun po celý den.
15Nasytil mně hořkostmi, — napojil mne ponížením.
16Umenšil oblázkem zuby mé — a přikryl mne prachem.
17Zapudil jsi z míru duši mou, — zapomněl jsem dobra.
18I řekl jsem: zahynula ozdoba má, — — a důvěra má v Jahveho.
19Vzpomeň zkázy mé a pronásledování mého — ku záhubě a hořkosti.
20Vzpomínkou vzpomínáš toho, a dá se utlačovati — ve mně duše má.
21To obracím na srdce své, — poněvadž doufám.
22Milosrdenství Jahvovo, že neopustil nás, — že nepřestalo smilování Jeho.
23Nové při ranních zásvitech, — velká jest pravdivost Jeho.
24Podíl můj Jahve, řekla duše má; — proto doufám v Něho.
25Dobrý Jahve doufajícím, — duši hledající Ho.
26Dobře doufajícímu mlčky — na pomoc Jahvovu.
27Dobře muži, že nese jho — v mladosti své.
28Bydlí sám a mlčí, — poněvadž vložil je na něho.
29Dává do prachu ústa svá, — snad jest naděje.
30Nastavuje bijícímu ho skráň, — nasycuje se pohaněním.
31Neboť nezapuzuje — na věky Pán.
32Neboť, jestliže zármutkem sklíčil, smiloval se — i dle velkého milosrdenství svého.
33Neboť ne ze srdce utlačuje — a nezarmucuje synů lidských.
34Když potřel pod nohami svými — všechny zajatce země,
35když potřel soud muže — před tváří Nejvyššího,
36když člověka v při jeho, — Pán neviděl to?
37Pravil: kdo to, a stává se, — co Pán nerozkázal?
38Z úst Nejvyššího nevychází — zlo dobro?
39Proč stěžuje si člověk žijící, muž — nad hříchy svými.
40Vyzkoumejme a vyzpytujme cesty své, — vraťme se k Jahvovi.
41Pozdvihněme srdce své a ruce — k Bohu na nebesích.
42My poklesli jsme a byli jsme odbojni, — a ty nezakročil jsi.
43Zahalil jsi se rozhořčením, pronásleduješ nás, — zavraždil jsi, nebyl jsi milostiv.
44Zahalil jsi se mrakem, — aby nepronikla modlitba.
45Odpadky a opovržením učinil jsi nás — uprostřed národů.
46Rozevřeli na nás ústa svá — všichni nepřátelé naši.
47Strach a jáma byly nám — záhubou a potěšením.
48Oko mé dává sestupovati pramenům vody — nad potřením dcery národa mého.
49Oko mé vyteklo a neodpočine si, — tak aby přestalo.
50Až popatří a pohlédne — Jahve s nebes.
51Oko mé trýznilo duši mou — pro všechny dcery města mého.
52Nástrahy činili mi jako ptáku — nepřátelé moji,… nadarmo.
53Uhlušili v hrobě život můj, — vrhli na mne kámen.
54Vyvalily se vody nad hlavu mou, — řekl jsem: oddělen jsem.
55Volal jsem jméno Tvé, Jahve, — z hrobu nejhlubšího.
56Hlas můj slyšel jsi, neskrývej — ucha svého k občerstvení a volání mému.
57Blízko jsi byl v den, kdy volal jsem Tě, — řekl jsi: „Neboj se“.
58Zvětšil jsi, Pane, pře duše mé, — vykoupil jsi život můj.
59Viděl jsi, Jahve, pokoření mé, — soudil jsi soud můj.
60Viděl jsi všechny pomsty jejich, — všechny úmysly jejich proti mně.
61Slyšel jsi, rozhořčení jejich, Jahve, — všechny úmysly jejich proti mně.
62Řeči povstávajících proti mně a hlučení jejich — proti mně po celý den.
63Popatř, jak odpočívají a povstávají, — já .. zpěv jejich.
64Navracuješ jim odplatu, Jahve, — dle činů rukou jejich.
65Dáváš jim pokrývku srdce, — zaklínání Tvé jim,
66Pronásleduješ v hněvu a níčíš je — pod nebem Jahvovým.