Ještě jednou se vrátíme (1900)/Deštivé jaro

Údaje o textu
Titulek:	Deštivé jaro
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899. Národní digitální knihovna
Vydáno:	V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
Licence:	PD old 70

Přes lesy deštivé Jaro šlo, přes rozlité prškami vody,
přes obrysy mlhavých vsí, přes vrby nad zmlklými brody,
eh truchlivo ! smutno ! Deštivý soumrak rozestřen na polích svrasklých,
jak tisíce střepin leželo vodních zrcadel prasklých. —

A na prazích vymřelých chalup a na mýtích, pastvištích
mdlý dešťových kapek smích, šept starců omrzelých.
Jen k večeru zřídka všecko se otřáslo ze dna hlubin,
kdy Slunce obrovskou růží vyžehlo z temnot jak krvavý rubín,

to bylo jak fanfára zlatá, zrození, — smrt v ném však spala
a poslední vydechnutí. — Pak deštivá noc dál se brala,
vše smutno a zšeřeno, v oblacích sosny dýmavě čněly
a zvodněné louky se kamsi až za obzor rozliti chtěly…

Hrsť petrklíčů a krvavých máků a kopretin rád bych teď měl
pro jednu mi drahou hlavu a sněžných spánků běl…