Japonské pohádky/O muži osmirukém

Japonské pohádky Adolf Wenig
O statečném kapru	O muži osmirukém

Údaje o textu
Titulek:	O muži osmirukém
Autor:	trad.
Krátký popis:	pohádka
Zdroj:	Soubor:WENIG, Adolf - Japonské pohádky.djvu, s. 33–35
Vydáno:	Pacov: Přemysl Plaček, 1917
Licence:	PD traditional
Překlad:	Adolf Wenig
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Žil jednou ve velkém městě truhlář, velmi pilný a obratný řemeslník, jen tu měl chybu, že byl velmi žádostiv bohatství a po ničem netoužil, než jak by stále víc a více peněz vyzískal. Modlil se denně k bohům o milost; nepřál si jiného, než aby mu dali dva páry rukou, aby jimi jednou tolik mohl pracovati a vydělávati. A hle, žádost jeho byla vyslyšena. Měl čtyři ruce. Brzy chápal se jimi práce velmi obratně a výdělek jeho se zdvojnásobil. Ale v hojnosti své nevzpomněl potřebných svých bratří, lidí ubohých, kteří nemohou ničeho vydělati a odkázáni jsou na dobrá srdce bližních svých. Chudí odcházeli od jeho prahu bez almužny a tak požehnání bohův jiným neprospělo.

Neměl na tom dosti lakotivý truhlář. Vida, kolik práce možno poříditi dvěma páry rukou, žádal v modlitbách, aby bohové počet jeho paží ještě zdvojnásobili, A stalo se. Bohové, chtějíce ho zkoušeti, i této prosbě vyhověli a truhlář pracoval čtyřmi páry rukou. Vydělával velmi mnoho, ale ulakomil se ještě víc a v hrabivosti své žádal si stále víc a více jmění.

Jednoho dne vešel do jeho dílny cizinec, pochválil jeho píli a dovednost, a divil se nesmírně čtyrem párům rukou.

»Pověz«, řekl cizinec truhláři, »nebylo by ještě lépe, kdybys ty, člověk osmiruký, div nevídaný, ukazoval se za peníze lidem? — Hrnuli by se k takové podívané a ty bys dojista víc peněz získal, než tu v dílně v potu tváře těžkou prací můžeš vydělati.«

To se zalíbilo truhláři. Slovo dalo slovo a muži se smluvili, že bude cizinec truhláře lidem za peníze ukazovat. Truhlář, žádostiv peněz, byl tak pošetilý, že dal se zavřít do velké klece, se kterou pak cizinec vyjel do světa.

Od města k městu jeli, a všude se zvědavců síla hrnula ku zvláštní podívané. Ale truhláři při tom dobře nebylo. Cizinec jednal s ním dle své vůle, sotva že mu do syta dal najíst, sám peníze shraboval, sám svůj měšec plnil. A když si truhlář stěžoval, dostalo se mu ještě ran holí.

Teď teprv poznal osmiruký, jak hříšná byla jeho žádostivost, teď litoval, ale pozdě.

Byl to trest bohů rozhněvaných.

Cizinec, který osmirukého člověka po světě vozil, byl vyslanec stařičkého boha Inari, který má žebráky a ubožáky obzvláště v lásce a seslal na truhláře těžký, ale zasloužený trest za jeho nemilosrdnost a za hříšnou lakotivost.