Jan Hus (Král)/III.
Jan Hus Josef Jiří Král | ||
II. | III. | IV. |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | III. |
Autor: | Josef Jiří Král |
Zdroj: | KRÁL, Josef Jiří. Jan Hus. Chicago : Ústřední svaz sdružení svobodomyslných spolků pro oslavy Husovy, 1915. s. 15–17. Online na Internet Archive |
Licence: | PD old 70 |
Související: | Autor:Jan Hus |
Jan Hus narodil se — dle obecného podání — dne 6. července 1369 v městečku Husinci v jižních Čechách. Ani den, ani rok jeho narození nejsou bezpečně zjištěny; někteří badatelé soudí, že se narodil někdy v prvních letech sedmdesátých, snad roku 1373. Byl syn rodičů nezámožných a nebyl jediný, neboť vzpomíná svých bratrů. Studoval v Praze, kde se živil dosti nuzně. „Když jsem byl žáčkem lačným,“ Hus sám vzpomíná svých studií, „udělaje lžíci z chleba, dotud jsem jedl hrách, až jsem i lžíci snědl.“ Knězem původně chtěl se státi proto, aby si zajistil živobytí — lákal jej oděv krásný i dobré bydlo, jak později v Kostnici s lítostí doznával. Ale to byl jenom prchavý sen nezkušeného jinocha. Když bylo roku 1393 v Praze vyhlášeno milostivé léto, student Jan z Husince jako jiní putoval z kostela do kostela, vyzpovídal se u sv. Petra na Vyšehradě, ale chtěje dosíci odpustků, musil obětovati poslední čtyry groše a žíti pak nějaký čas o suchém chlebě. V září téhož roku dosáhl hodnosti bakaláře svobodných umění, roku 1394 stal se bakalářem theologie a roku 1396 mistrem svobodných umění. Byl do jista neobyčejně pilný a svědomitý ve svých studiích.
Již jako mladý magister (mistr) konal přednášky na universitě; 15. října 1401 byl zvolen děkanem fakulty svobodných umění a 1. dubna 1403 poprvé stal se rektorem pražské university. Někdy kolem roku 1400 vysvěcen byl na kněze. Od té doby Hus varuje se „marností světských“ a věnuje se vážným povinnostem svého povolání. Není to už jinoch, kterého těšívaly krásné šaty, hostiny a hra v šachy — je to muž, který je si vědom svých povinností a své zodpovědnosti. Zejména horlivě se věnuje kazatelství po způsobu svých předchůdců, Miliče a Janova, a nabádá posluchače k mravnému životu, sám jsa dobrým příkladem. Znal bez pochyby spisy Štítného i Matěje z Janova a hned od počátku vystupoval proti zlořádům, které mezi kněžími jeho doby převládaly. Když jednou (roku 1401) v domě pražského občana Václava češíře mluvilo se o utopení vikáře Jana z Pomuku, a kdosi řekl, že za to měly v Praze interdiktem zastaveny býti služby boží, Hus rozhodně se tomu opřel a žádal důvody z Písma, proč by služby boží měly býti zastaveny, když některý kněz zemře, nebo se ocitne ve vězení. Již tehdy poznával, že kněží zneužívají své moci nad laiky.
Poprvé Hus kázal v kostele sv. Michala na Starém městě. Kázání svá psával; kázání byla opisována a získala mu jméno dobrého kazatele. Tím se vysvětluje, že roku 1402 ustanoven byl kazatelem v kapli Betlémské. Kapli tu byli roku 1391 založili Jan z Milheimu a měšťan Kříž, kramář, aby v ní světský kněz česky kázal o každém svátku ráno i odpoledne, v adventu a postě jen ráno. Sloužiti mši bylo ponecháno na vůli kazateli. Nadace byla devět kop grošů bez deseti ročně a nesměla býti zvýšena nad dvacet kop, ježto kazatel nemá žízniti po bohatství. Ofěr a darů mělo používáno býti jen na opravy a později na podporu chudých studentů.
Za Husovy správy kaple Betlémská stala se takořka „nábožensko politickým shromáždištěm pražského lidu všech vrstev, kde posluchači zasvěcováni vedle nábožných cvičení do všeho, co důležitého pro tehdejší mysl lidovou ve světě nebo v zemi se událo.“ (Modráček: Mistr Jan Hus). Veliké zástupy lidu přicházívaly vyslechnout kazatele, který v oprávněném rozhorlení bezohledně tepal církevní nešvary. Dle slov samého Husa až na deset tisíc hlav někdy tísnilo se v kapli a na zápraží. Kazatel působil jak svou mravní opravdovostí tak i jadrnou řečí, kterou i obtížné věci dovedl prostému rozumu vyložiti. A Hus těšil se veliké vážnosti nejen mezi lidem, ale i u dvora. Král Václav byl poznal panovačnost a lakotu církevních hodnostářů hodně z blízka; protivili se mu zrovna tak jako vysoká šlechta, a nejednou sáhl na jejich uchvácené privileje. Jeho druhá manželka, Žofie, vyvolila si Husa za zpovědníka.