Jan Amos Komenský, domnělý biskup českých bratří na líci i na ruby!
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jan Amos Komenský, domnělý biskup českých bratří na líci i na ruby! |
| Autor: | neuveden, patrně redaktor časopisu Tomáš Škrdle |
| Zdroj: | Vlasť. Časopis pro poučení a zábavu.. Únor 1907, roč. XXIII. čís. 5. s. 443–445. Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Jan Amos Komenský |
Dne 3. února přednášel v sále Jednoty katolických tovaryšů farář Dr. K. Lev Řehák o Janu Amosu Komenském. Přítomni byli: kanovník Fr. Vaněček, univ. prof. Dr. Jos. Pachta, školní rada Dr. M. Kovář, sekretář Václav Ulrich, red. Tom. Škrdle, katecheta Fr. Janáč, kaplani Václ. Roudnický a St. Sobíšek, úředník Fr. Novák a pp. Tom. Jiroušek, Jiří Feuerstein, Václ. Žižka a hojně jiných pánů i dam, ba celá jedna rodina protestantská. — Přednášku zahájil přiměřeným proslovem školní rada Dr. M. Kovář, načež přednášející pronesl duchaplnou řeč o dobrých a stinných stránkách Jana Amosa Komenského.
V úvodu navázal řečník ku své poslední přednášce o Petru Chelčickém, praotci „českých bratrů“, dědiců husitů, při polovici patnáctého století, kdy synovec mistra Rokycany, krejčí Řehoř z Kunwaldu u Žamberka, jal se na místě odsuzované Církve katolické zakládati církev novou dle hlavy své. Jednota bratrů odřekla se docela všech kněží svěcení římského a zřídila si stav duchovní úplně nový, tedy nikoliv více apoštolský. A v jeho čelo postavila starostu, jemuž dala jméno „biskup“, ač takový biskupem dle pravdy ovšem nebyl.
V učení svém nelišili se bratří zprvu valně od táboritů; ale za to kladli velikou váhu na prokazování skutků lásky, ovšem ale jen svým bratrům! Libovali si také v pěkných písních, a zprvu i ve spořádaném životě. Ku konce 15. století čítali již přes 200 sborů. Později počali se spolčovati s luterany proti katolickému císaři. Po bitvě na Bílé Hoře r. 1620, jež pro odbojné protestanty špatně dopadla, museli se protestanté i bratří z Čech i z Moravy stěhovati, rozptýlili se do vůkolních zemí a splynuli tam s různými sektami.
A do tohoto posledního období připadá působení Jana Komenského, tak zvaného posledního „biskupa“ českých bratrů.
Potom líčil řečník Komenského v pojednání „na líci“. Udává, že narodil se r. 1592 blíže Uherského Brodu na Moravě. Vzdělával se napřed v Přerově, pak v Herbornu, Heidelbergu, kdež měl tehdy znamenité učitele Alsteda, Andrae-a, Raticha, Helwiga a četu jiných, od nichž mnoho získal pro pozdější mnoho chválený spis „Didaktika“, jak se k tomu sám přiznává, ba i jesuita Vilém Bataeus stal se mu vzorem.
Ba ve Výmaru zřízenu shledal již i zvláštní školu, ve které uplatněny byly již didaktické i vychovatelské zásady, které Komenský později jen dále rozváděl! Od svých tehdejších kalvínských učitelů nabyl Komenský též lásky své ke kalvinismu čili helvetství, a víry chiliastické, čili toho mínění, že Kristus Pán ještě před obecným vzkříšením na svět se navrátí, papeže i Církev katolickou zničí a ještě po celých 1000 let se svými věrnými protestanty panovati bude blažené na zemi!
R. 1616 stal se Komenský učitelem v Přerově a počal tam uplatňovati nabyté zásady k snadnějšímu vyučování mládeže a stal se tam i pastorem bratří. R. 1618 ustanoven byl za pastora do Fulneku, kde měli bratří hlavní sídlo a tam se i poprvé oženil. Po bitvě na Bílé Hoře odstěhoval se Komenský na statky příznivce bratří Karla ze Žerotína. R. 1624 k nalehání císařských rozkazů museli pastoři bratrští i Žerotínovy statky opustiti a Komenský odebral se do Polska, vyhledat svým věrným nové vlasti. Dříve však ještě, ovdověv, oženil se podruhé s Marií Cyrillovou, dcerou předáka bratrského.
R. 1628 odstěhoval se Komenský s mnohými sobě věrnými do Lešna v Polsku, kde povstala záhy veliká osada uprchlíků, kteří doufali v brzké své vítězství, ve slavný návrat do vlasti a v tisícileté panování Kristovo; ku kteréžto naději neustavěl je Komenský slovy i četnými spisy povzbuzovati. Když však švédský král Gustav Adolf v bitvě padl, a zármutkem nad smrtí jeho náhle skonal i lžikrál Fridrich, na které bratří všechny své naděje skládali, opustil Komenský i Polsko a uchýlil se do cizích zemí, svojich s mysli nepouštěje.
R. 1648 musel se ale na krátko do Lešna vrátiti, ježto vyvolen tam byl za náčelníka bratří čili za „biskupa“. Ale když téhož roku válka třicetiletá byla ukončena mírem vestfalským, dle něhož měli bratří na vždy ze země vyhoštěnými zůstati, odešel k pozvání knížete Sigmunda Rákoczyho k urovnání školství do Uher, před tím ještě, opětně ovdovělý, pro své potěšení oženiv se po třetí.
Později odebral se do Nizozemí, kde dne 15. listopadu r. 1671 život svůj plný snah i trpkých zklamání dokončil a pohřben byl v Nardenu blíže Amsterdamu.
Avšak vedle působení školského působil Komenský, a to velice zhoubně i ve víru politickém! A tuto jeho působnost, umožněnou pro jeho zásluhy o školství, jimiž si vzácné příznivce získal, líčí řečník v odstavci „Komenský nejen na líci, ale i — na ruby“!
I pobádán byl Komenský k tomuto působení i svou neúmornou záští k Církvi katolické, i lživými proroctvími, jimž on vášní svou zaslepený přese všechna trpká zklamání stále a s myslí neochvěnou důvěřoval. Mimo jiné byli svůdci jeho lžiprorok koželuh Kryštof Rotter, dívka Krystyna Poniatovská, a zejména pastor Mikuláš Drabík, jenž si ho prý „jménem Božím(!)“ i svým „adjunktem“ učinil!
Skoro k neuvěření jest, jak tento Drabík Komenského, muže přece jinak s hlavou otevřenou, mohl tolik zneužívati, tak že Komenský počal se o to všemožně přičiňovati, aby po ukončení hrůzné války třicetileté nové vražedné boje zahájeny byly, v nichž by bratří a protestanti přece konečně vrchu nabyli, Církev Páně zničili a moci císaře udupali! Jeho věrní modlili se také na ten úmysl, aby jim Bůh nového Žižku vzbudil; a Komenský s Drabíkem štvali Turka, Tatara, Švédu, Moskala a skoro všechny evropské dvory k válce proti církvi a císaři, a skrze proroctví připovídali své straně jisté vítězství! Ba neštítili se — z toho divného „vlastenectví“! Turkovi za jeho pomoc nabízeti i zemi českou v poplatnost a Tatarovi hojnost pokladů i otroků od přemožených katolíků!!
Lžiproroctví, jež Komenský pod jménem „Lux e tenebris“ („Světlo z temností“) tajně horlivě rozšiřoval, vešla konečně ve známost i u katolíků a zmařila konečně naděje odbojníků. Drabík zemřel, naposled za pomoci kněze jesuity s Bohem i s Církví se smířil a vše způsobené zlo kajícně odvolav, odsouzen jsa pro velezrádu rukou katovou dne 16. července 1671 v Břetislavi. Osudu svého si věru zasloužil, uvážíme-li jeho hrozné štvaní ku krveprolévání a olupování katolíků, jež jen psy(!) nazýval a ku zničení Církve i rodu habsburgského.
Řečník uvedl z té knihy Komenského „Lux e tenebris“ celou řadu hrozných výroků.
V doslovu pak zrážel od uctívání takovýchto „vlastenců“, jakým byl Jan Komenský, jenž tím, co má dobrého při sobě anebo co od jiných přijal, proto ještě nikterak nezasluhuje upřílišněného vychvalování jakožto prý „učitel národů(!!)“ anebo „biskup“, jak nám ho skrze brejle své ukazovati nepřestávají jen slepí nebo zavilí nepřátelé Církve katolické!
Přednáška faráře Dr. Karla Lva Řeháka odměněna byla od katolíků bouřlivým potleskem, od evangelíků tajeným vztekem.
Bylo by dobře, aby muž tak bystrý a neohrožený, jak se nám farář Dr. Karel L. Řehák ve svých přednáškách loni i letos konaných jeví, probral všecky vynikající osoby z doby husitské, a to protikatolické i katolické.