Jak se platí dluhy

Údaje o textu
Titulek:	Jak se platí dluhy
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 27, č. 217. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	09. 08. 1887
Licence:	PD old 70

Manželé Cihlářovi v Jemníkách prodali 53letému rolníku Václavu Šmídovi tamže domek svůj, vymínivše si v něm doživotní přebývání. Z kupní ceny dluhoval jim Šmíd 1100 zl., kterých od něho manželé Cihlářovi nijak dobýti nemohli i dokročili na něj konečně žalobou a exekucí.

Dne 7. října 1886 ráno jel Václav Šmíd do mlýna Šaškova v Jemníkách, kam si byl zavezl obilí k semletí a chtěl si odvézti mouku. Avšak mlynářka pověděla Šmídovi, že mu nemůže nic vydati, že jest obilí zabaveno pro pohledávku Cihlářových. Šmída pohněvala nepříjemná zpráva tato do té míry, že se rozkřikl:

„A to bych musil dělat nádennickou práci, když to takhle dopadá. Ale než bych to udělal, tak jich raději pět zastřelím a sám budu šestý…!“

Pak se odebral na pole, kdež se sešel s obecním starostou a prosil ho, aby mu pomohl nějak ke trošce mouky ze mlýna. Starosta ovšem odvětil, že to nemůže učinit. A tu odpověděl Šmíd zase: „Teď abych vzal děti na ramena a šel s nima žebrotou — ale dřív někdo padne!“

Po této výhrůžce šel jako pořádný otec a hospodář — do kořalny, utápěl tam zlosť svoji v patálii a stěžoval si na Cihlářovy, načež se ubíral domů.

Asi o deváté slyšela výminkářka Cihlářová, že volal: „Dnes jích musí šest pojít!“

Cihlářová plna strachu zamkla dvéře, neboť tušila, že se výhrůžka týče jí a její manžela; zatarasila se ve světnici — a dobře učinila, za chvíli již bušil Šmíd na dvéře a křičel: Himl sakra k… dnes pojdeš, anebo tě hodím do vody…“

Pro tyto opětované, nebezpečné výhrůžky byl Šmíd žalován pro zločin veřejného násilí a dne 3. března 1887 odsouzen do žaláře na čtyry neděle. Jeho obhájce však, pan dr. Jan Podlipný, podíl proti rozsudku tomu zmateční stížnost z důvodu, že nebyl zjištěn zlý úmysl Šmídův. U věci nařízeno nové líčení, kteréž včera provedeno a po obhajovací řeči dra. Podlipného sproštěn Šmíd obžaloby, což odůvodněno v rozsudku, že skutečně nebyl zjištěn zlý úmysl Šmídův.