Jak se co dělá/Obsazení
Jak se co dělá Karel Čapek | ||
První Počátky | Obsazení | Režie |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Jak se co dělá |
Autor: | Karel Čapek |
Krátký popis: | Soubor Čapkových fejetonů poprvé vydaných roku 1938 |
Zdroj: | ČAPEK, Karel. Marsyas; Jak se co dělá Městská knihovna v Praze (PDF) |
Vydáno: | ČAPEK, Karel. Marsyas ; Jak se co dělá. 2. vyd. Marsyas, 3. vyd. Jak se co dělá. Praha : Československý spisovatel, 1984. 384 s. Spisy, sv. 13. |
Licence: | PD old 70 |
Ovšem nežli se začne zkoušet, musí být kus obsazen; a zde učiní autor cennou zkušenost, že věc není tak jednoduchá. Má tam – dejme tomu – tři dámy a pět pánů; a na těch osm rolí si vybere osm nebo devět nejlepších hvězd, kterými divadlo disponuje, a prohlásí, že právě jim to šil na tělo a že si představoval zrovna je; divže nevyvolá z hrobu nebožtíka Mošnu, aby mu tam zahrál jednu úložku – “ona je sice malá, ale záleží mi na ní”. Dobrá; ten návrh podá přidělenému režisérovi a věc putuje, jak se říká, ,nahoru”.
Nyní se však ukáže, že:
1. paní A nemůže hrát hlavní roli, protože má současně jinou hlavní roli;
2. paní B vrátí roli, kterou jí autor přidělil, s uraženým protestem: tohle přece pro ni není;
3. slečna C pak nemůže dostat roli, jak si autor přál, protože měla roli minulý týden a musí se zaměstnat slečna D;
4. pan E nemůže dostat hlavní roli; musí ji dostat pan F, protože mu vzali roli Hamleta, o kterou se ucházel a kterou dostal pan G;
5. zato by pan E mohl náhradou dostat pátou roli, ale pohříchu ji vrátí, nadosmrti dožrán na autora, že mu nepřidělil čtvrtou roli, jež přece patří do jeho oboru;
6. pan H se musí šetřit, protože je nachlazen následkem jakéhosi konfliktu se šéfem činohry;
7. pan K nemůže hrát roli číslo 7, protože tu není nikdo lepší na vrácenou roli číslo 5; není to sice jeho obor, ale “on to přinese”;
8. osmá role (telegrafní posel) se obsadí se zvláštní ochotou zcela podle přání autorova.
Tak se stane, že věc nejenom dopadne docela jinak, než si nezkušený autor představuje, nýbrž i k obecné hořkosti všech představitelů, kteří nemohou autorovi odpustit, že jim nepřidělil roli přímo.
Od té chvíle, kdy jsou role rozdány, rodí se uvnitř divadla dvoje mínění: jednak že jsou v tom kuse krásné role, ale že jsou špatně obsazeny, jednak že tam jsou špatné role, ze kterých se nedá nic, ale zhola nic udělat, i kdyby si dal člověk nohu za krk.