Inspektor dešťoměrného ústavu z Prahy

Údaje o textu
Titulek:	Inspektor dešťoměrného ústavu z Prahy
Autor:	Jaroslav Hašek
Zdroj:	Humoristické listy, roč. 65, č. 27. str. 325–326 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	23. 06. 1922
Licence:	PD old 70

I.

Nevím, jest-li co toto budete číst, u vás prší. U nás vůbec už neprší asi dva roky. Celé městečko nalézá se totiž na skalách i s okolními polmi, a má tu ohromnou nevýhodu, že se všech stran je obklopeno vrchy, které je převyšují, takže by se zdálo, že se všechny mraky o ně rozbijí, což též velice houževnatě udržuje se v pověsti místního obyvatelstva.

Podle fysikálních zákonů, mělo by vlastně každé rozbití mraků nepopiratelně míti za následek vodní srážky. Ale právě ta zvláštnost záleží v tom, že i když mraky narazí na sousední vrcholky skal a hor, přece neprší. Nacházíme se ve výši pole fysikálního zeměpisu 600—700 metrů, kde ještě v okolí jsou hromady, komplexy lesů, takže dle všech pravidel, přípustných i nepřípustných, vodní srážky musely by dosahovati alespoň 92 cm.

Přes to ale přes dva roky neprší.

Zdá se, že jest to hříčka přírodní. Před třemi lety, pršelo zde od měsíce května do listopadu dvakrát, a to ještě ve velice krátkých intervalech.

Povážíme-li, že místní prameny dodávají denně 6 litrů vody ku spotřebě domácího obyvatelstva, situace jest velmi nepříjemnou.

Toto neštěstí jest ovšem zaviněno dešťoměrem pana Stříhala, který nedával po několik let zprávy o vodních srážkách.

Výsledek toho byl, že během několika let zmizely v okolí rybníky, poněvadž obyvatelstvo Lipnice, všechnu vodu z rybníků vyvezlo ku své domácí spotřebě. Také nepomohlo procesí, úpěnlivě žádající o sprchu na nešťastné městečko.

Poslední případ mluví o tom velice znamenitě. Šly mraky a dělaly se hory od západu, na které čekalo již obyvatelstvo přes patnáct let. Procesí přišlo právě v čas, aby svou modlitbou rozehnalo mraky.

Vším tím je podle mého názoru jenom vinen nešťastný dešťoměr pana Stříhala, kterýžto pán nedával vůbec zprávy o vodních srážkách.

Co měl také pan Stříhal o vodních srážkách psát, když žádných nebylo…

II.

V dešťoměrném ústavu v Praze bylo však vypočítáno, vzhledem k projektované přehradě na Želivce, že toto okolí musí vydat ohromné množství kubických metrů vody, při čemž bylo bráno v úvahu, že jest třeba konstatovati, jaký vliv mají deště na tomto nejvyšším bodu v dešťoměrném trojúhelníku: Ledeč — Německý Brod — Humpolec, na celkový obsah srážek přehrady Želivského údolí. Při tom ovšem nebylo bráno v úvahu rozvodí. To jest celkem trapná věc, poněvadž kdyby zde v místě byly srážky vodní, odtéká voda do Sázavy a ne do Želivky, od které dělí místo vodních srážek celá skupina pohoří, takže by místní voda z místních srážek musela téci k údolí 326 metrů nahoru proti všem fysikálním zákonům přes horu Melechov.

III.

Vstupuje na scénu inspektor dešťoměrného ústavu z Pardubic.

Jest-li jsme již trochu vědecky odbyli první otázku, týkající se přehrady v údolí Želivky, musíme se vrátit k suchu, panujícímu na Lipnici a k návštěvě dešťoměrného ústavu z Pardubic.

Může být, že bude se opět jednat o velkých vodních srážkách a o nové přehradě na Sázavě.

Neboť je to velice podezřelá okolnost, když inspektor dešťoměrného ústavu z Pardubic přijede do krajin, kde vůbec neprší. Že se to neštěstí s nepršením tak vrazilo o mysli všeho obyvatelstva, svědčí o tom výrok místního občana pana Průši, který prohlásil: „Já mám nekřtěný dítě, ale že neprší, to je trest boží!“

První cesta pana inspektora dešťoměrného ústavu byla přirozeně k panu Stříhalovi, který má státem propůjčený dešťoměr.

V těchto velkých výšinách, domníval se přirozeně pan inspektor, bera v úvahu ohromné komplexy lesů na německo-brodsku, že srážky vodní převyšují snad ony srážky v Deltě Gangu v Indii.

Stříhal přijal inspektora dešťoměrného ústavu velice srdečně.

„Uděláme ještě jedno procesí k vůli dešti,“ řekl pohnutě pan Stříhal, „to víte, že já s těma bezvěrcema nedržím. Jednou bylo na Třeboňsku takové sucho, že lidi vypili Třeboňský rybník, takže ti poslední museli polýkat s vodou i kapří násadu. Udělali tam potom velké procesí k sv. Melicharovi a strhla se taková bouřka, že zaplavila celou krajinu — od té doby věřím v pánaboha.“

„Může být,“ řekl inspektor dešťoměrného ústavu, „ale mě hlavně jde o to, abych si zjistil stav vašeho dešťoměru, o kerém jste nám dosud nedával žádných zpráv…“

IV.

Dešťoměr pana Stříhala nalézal se ve zvláštní situaci. Páry z kuchyně, propouštěné oknem, působily na něho zvláštně. Potom když byl přenesen, aby nezmrzl venku, nalézal se u umývadla, při čemž byl častěji postříkán. Proto se také stalo, že inspektor dešťoměrného ústavu nalezl na teploměru vodních srážek 230 cm, což vlastně representuje vodní srážky v nejdeštivější krajině, Quatemale.

Jest úplně přirozené že se zděsil a nemohl nic jiného vypravit ze sebe než tuto větu: „Lipnice musí se vracet v meteorologických zprávách jako krajina deštivá, což vždy znamená zhoršení počasí. — Vzhledem k projektované přehradě na Sázavě, která bude jistě dělat konkurenci přehradě na Želivce, zdá se, že nemůže být přijato schema vašich vodních srážek, neboť by to znamenalo katastrofu pro celou přehradu. Vaše mohutné proudy vody, splývající do údolí Sázavy, znamenaly by při bídné regulaci místních potoků pravou katastrofu pro naši vodní přehradu na Sázavě. S vámi jsme vůbec nepočítali, mně se objevují nové světy.“

V.

Na základě dobrozdání inspektora dešťoměrného ústavu, zařizuje u nás stát pokusnou stanici na střílení proti mrakům, aby u nás na Lipnici tolik nepršelo a nebyla projektovaná přehrada na Sázavě uvedena těmi spoustami vody, řinoucími se od nás dolů do údolí Sázavy, v nebezpečí.

VI.

Tak se mně zdá, že nám na Lipnici pomůže jenom pořádné zemětřesení, které nám pomůže k revoluční nivellaci pod hladinu moře.