Inaugurační projev prezidenta republiky Václava Havla (1993)
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Inaugurační projev prezidenta republiky Václava Havla |
| Autor: | Václav Havel |
| Zdroj: | Knihovna Václava Havla |
| Vydáno: | 1993-02-02 |
| Licence: |  PD CZ |
| Vladislavský sál Pražského hradu | |
Milí přátelé,
Češi, Moravané, Slezané,
občanky a občané České republiky,
historický a politický vývoj dospěl k okamžiku, kdy se dva národy, žijící dosud společně v Československu, vydaly vlastní cestou. Dík tomu vstoupila před měsícem v život samostatná Česká republika. Horizont toho, čemu říkáme vlast, se nám tím významně zúžil. Nikdo z nás se s touto změnou asi nevyrovnával snadno. Svůj domov jsme tím však neztratili. Naopak: jeho nová státní podoba je pro nás výzvou k novému zamyšlení o samotné jeho podstatě a totožnosti, o jeho možnostech a vyhlídkách, o jeho nadějích. Je to zároveň výzva ke vskutku tvořivé práci: svůj proměněný domov si totiž musíme uspořádat tak, aby se nám v něm žilo co nejlépe a aby si nás vážili i ostatní.
Česká republika má už svou demokratickou ústavu, má svůj parlament a vládu, vzešlé ze svobodných voleb, a od dnešního dne má i svého prezidenta. Je uznána mnoha státy světa i četnými mezinárodními organizacemi. Je to země svobodná, nezávislá a demokratická. To všechno je velmi důležité. Ale ještě důležitější je, že to je země bohatá svým duchovním i hospodářským potenciálem, země sice poničená předchozími režimy, ale země pracovitých a vynalézavých lidí, která se má oč opřít a na co navázat. Rozhodně jsme se tedy neocitli na pusté pláni a rozhodně nemusíme začínat od nuly.
V naší ústavě se praví, že chceme navázat na všechny dobré tradice dávné české státnosti i státnosti československé. Jaké tradice tím má naše ústava na mysli?
Uvažujeme-li o naší historii, záhy zjišťujeme, že z dramatických dějů, které ji tvoří, se vždy znovu v té či oné podobě vynořuje jeden osobitý a nepochybně světlý motiv, který k nám doléhá z díla osobností tak různých, jakými jsou například svatý Cyril a Metoděj, kníže Václav, Karel IV., Jan Hus, Jiří z Poděbrad, Komenský, Palacký, Masaryk i Patočka. Tímto motivem je víra v pravdu, za kterou je třeba osobně ručit, tedy v pravdu jako hodnotu mravní, vůle k porozumění, slušnosti a toleranci, úcta k člověku jako jedinečné bytosti a pokora před vznešeným řádem stvoření, pocit spoluodpovědnosti za obecné věci lidského společenství spojený s kritickým nadhledem a ovšem nezlomná vůle k míru a pokud možno nenásilným řešením všech sporů.
Myslím, že dokážeme-li na tuto naši dobrou tradici navázat, nemáme se čeho bát. Nedávno jsme ji ostatně oživili a určitě to nebylo k naší škodě: lidský způsob, jímž jsme setřásli nelidský režim, sklidil všeobecné uznání.
Revoluční doba však skončila a nastal čas každodenní všední a tvrdé práce. Pečovat dnes o to, v čem vidím naše dobré tradice, je nepoměrně těžší, než jak tomu bylo v okamžiku velkého dějinného zvratu a nadšení, které ho provázelo.
O to je taková péče nutnější.
Zkouškami, které nás ještě čekají, úspěšně projdeme a vskutku stabilních poměrů a skutečné prosperity se dožijeme jen tehdy, budou-li ohromné systémové změny, které uskutečňujeme, provázeny a prodchnuty duchem slušnosti, vzájemné úcty a solidarity. Budou-li, jinými slovy, provázeny a prodchnuty duchem těch ideálů a hodnot, které lze právem považovat za naše dobré tradice. Což zároveň znamená trvalý zápas s tradicemi špatnými. Například s bezpáteřnou přizpůsobivostí, provinciální malověrností, bezuzdnou hrabivostí a cynismem, vydávajícím se za realismus. Kdyby tyto vlastnosti měly ovládnout klima našeho společenského života, udusili bychom se v něm všichni bez rozdílu.
Tvoříme nový právní řád, nový politický systém a nový systém hospodářský. Je to velké, náročné, ba až dramatické dílo. Toto dílo se v zásadě daří. Nemuselo by se však natrvalo dařit, kdyby nebylo provázeno starostlivou prací i na jiném, neméně náročném díle. Musíme souběžně obnovit zdravý systém vzájemného soužití v rodině, obci, podniku i národním společenství, prohloubit kulturu vzájemných vztahů, nově vybudovat stupnici životních hodnot a vskutku etický základ všech pravidel občanského a hospodářského života, včetně solidárního vztahu ke slabým a bezmocným.
Jsem přesvědčen, že toto všechno si občané České republiky uvědomují. Věřím proto v její dobrou budoucnost. Věřím, že vyzbrojeni trpělivostí, prozíravostí a rozmyslem se vyrovnáme i s obtížemi, před něž nás velká společenská proměna, jíž procházíme, ještě postaví. Věřím, že se brzy staneme zemí obecně respektovanou pro svou slušnost, odpovědnost, odvahu a vynalézavost. Věřím, že se brzy staneme pevnou součástí rodiny vyspělých evropských demokracií. Věřím, že budeme dobře spolupracovat i se všemi našimi sousedy. Věřím, že udržíme vpravdě nejhlubší přátelské a kooperativní vztahy se sousedem nám nejbližším, se Slovenskou republikou, které přeji totéž, co si přeji pro nás: stabilitu, demokracii, prosperitu.
Milí spoluobčané, slibuji vám, že budu dělat vše, co bude v mých možnostech a silách, abych přispěl ke klidnému životu nás všech a abych si zasloužil vaši důvěru. Slibuji vám, že udělám vše pro to, aby vaše děti - až vyrostou a převezmou správu věcí obecných - vzpomínaly na to, co jsme dělali my, v dobrém.
Milí přátelé,
chci být dobrým prezidentem České republiky.