Immortelly/Z cest

Immortelly Irma Geisslová
Nad kalíškem	Z cest	S bohem, leto!

Údaje o textu
Titulek:	Z cest
Autor:	Irma Geisslová
Zdroj:	Nákladem knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla. Praha Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1879
Licence:	PD old 70

Já tušila tu ránu osudu —
než, přec mne překvapila strašlivě,
když dopadla; kdy rozdrtila v prach,
co srdce svojím zvalo vášnivě.
Když vzdorný zlosyn čeká rozsudku
ač kliden, děsný výkřik bolesti
mu z hrdla vyrve se, — nechť bezděky,
kdy zví, že ztracen, proklet navěky. —

Tak bylo mi. A jak bych prchala
tím prostorem, jenž nemá východu
a nemá dna — sám nejsa podstatou,
jenž vylučuje div i náhodu — —
a přece v obsahu svém zoufalství
má v nesmírnosti, v děsných podobách,
a muka veškerá tu v prvenství,
jež bují výš, až vzroste k šílenství. — —

Pak žila jsem; ač to-li životem,
kde málo smutným mi kraj přesmutný,
kde samota mi málo samotou,
a tazatel jen — tyran ukrutný. —
Jen tehdy oko moje zablesklo
a v ňadrech cítila jsem prudkou slast,
když zahlédla jsem nástroj lesknavý —
ó kéž z mé ruky kles by krvavý. — —

A tenkrát cosi ve mně hnulo se,
tak jako dávno, v době nevinné — —
že zaplakavši vroucně k nebesům
žít — žádala jsem — žíti pro jiné.
I chvátám toužebně k jich příbytkům,
k jich službě srdce, šíji sklánějíc —
leč mrazné vání vstříc mne vítalo,
jež naděj mou zpět ve tmu smetalo. —