Immortelly/V podzimním mlčení

Immortelly Irma Geisslová
Immortella	V podzimním mlčení	V kostele

Údaje o textu
Titulek:	V podzimním mlčení
Autor:	Irma Geisslová
Zdroj:	Nákladem knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla. Praha Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1879
Licence:	PD old 70

I.
Pláň polí zoraných se černá havrany,
tak dálná, nepřehledná,
zde náhlý, bezděčný stesk sahá na srdce,
jak smrti ruka ledná,
šik mraků strhaných se plíží oblohou,
a mlha padá k zemi,
vše němo; lká jen pták, jenž byl se opozdil
tu v smrčí pod větvemi.
Já bloudím v myšlénkách a v dumách hlubokých
tím osamělým polem,
zřím, cítím úpadek - - a úsměv zoufalý
mým probleskuje bolem -

II.
Sadem kráčím, chladné vlhké ticho
tíží vrby, olše bez pohnutí,
listí ve vrcholech dosud husté,
ale prožloutlé, jen k opadnutí.
Vodotrysk tak teskně šplíchá tuto
a svou pěnu chvějně vzhůru valí,
obloha tak smutná - - jak má duše,
a v mé duši smutek neskonalý. - -